Nepiju pivo aneb jsem zrádcem vlasti

     Ano, jsem abstinent a ono mi to nechutná. Ne že by to bylo špatné, ale když nepiju, nejsem schopen dostát české pověsti, nenacházím žádný argument, snad jen to, že na rozdíl od dotyčného Němce nenosím s sebou do hospody pivní břich. Zkuste mu říci, že tělo soužené závažím na břiše není tělo zdravé a onen opěvovaný zdravý duch přebývá jen v těle zdravém ( jako je to moje ). Anebo se překonejte a těch základních šest piv si dejte s ním, nejlépe s pusou od ucha k uchu, aby nebylo vidět, jak se šklebíte. Ono to potom půjde už jako po másle, neboť s třemi litry moku v trávicím traktu není chutná či nechutná. Ale já volím třetí cestu a se slovy: „Jsem opravdu jenom jeden ze sta, který u nás nechlastá,“ se hrdě řadím k těm výjimečným debilům, na které on narazil a na které nikdy nezapomene.

     Shrnuto a podrženo, škodím pověsti mé milované vlasti a za trest bych si zasloužil, aby mě někdo naučil pít.