Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ledový palác

29. 09. 2004
4
0
3016
Autor
johanne

ehm, no, trochu jsem nevěděla, co s kategorií, protože do povídky tomu kus chybí :o))... jde spíš o hříčku, inspirace - název výbornýho sypanýho čaje *:)

Loutka Jeho Veličenstva krále sebou trhala v nepravidelných intervalech podle toho, jak mocně zrovna šašek, který její provázky svíral v zaťaté pravé pěstičce, kýchal. Z otevřených oken paláce vanul do rozlehlé místnosti mrazivý vzduch a králův blázen ve svém útrpném klácení nahoru a dolů marně signalizoval, aby je někdo zavřel.

Tmavovlasá královna Kerstin ve světle modrém hábitu s bíle vyšitými sněhovými vločkami významně nadzvedla obočí. Hra, kde měl hlavní úlohu její vetchý manžel a šarlatánský lékárník ponoukající starce ke koupi bílého pepře jako dekorativního písku v zámecké zahradě, se jí zprotivila a umínila si, že ve skutečnosti vesničan svou příležitost nedostane. Odhodila pergamen s jeho žádostí do fontány, tryskající v krbu. Služebníci se důstojně rozběhli po parketách a v mžiku otočili okenními kličkami.

„Blázne!“

„Má paní?“

„Není vhodné vláčet svého panovníka po hale, a to ani v neschválené předloze skutečnosti. Pamatuj si to.“

Královna čtyřikrát zpomaleně tleskla a v divadélku se v mžiku proměnily kulisy i dřevěné loutky. Šašek už nevedl královskou figurku, ale postavičku představující zamračeného herolda stojícího u vstupních dveří do Modré haly, a přiškrceným hlasem začal ohlašovat návštěvu vévody z Avly, jenž ke dvoru panovníka přichází ve věci pletených pruhovaných podkolenek.

Vévoda z Avly se hluboce uklonil, založil si ruce na prsou a chvíli si mudrlantsky mnul hladce oholenou bradu. Náhle obě ruce prudce rozhodil a ostrým tónem začal svou řeč.

„Má milá královno,“ vychrlil ze sebe gradovaným šeptem a zaposlouchal se do ozvěny svých slov. „Fantastická akustika,“ dodal posvátně, když utichly klenby. Tváří se mu mihl úsměv a počal rázovat z jednoho konce sálu na druhý. „Již chápu, proč baron z Horního Balvanu neuspěl se svými huňatými koberci. Zničil by ducha Ledového paláce! Avšak, královno-,“ dodal rychle a jedním skokem stál u ní, „mám pro tebe lepší alternativu, aby ti nemusely služebné třít prokřehlá chodidla skořicovou mastí. Považ, teplé pletené podkolenky!“

„Otevřete okna!“

Do místnosti se svištěním vtrhla meluzína a svým ostrým zvukem obrousila vyřezávané ornamenty na královském trůně. Královna nabrala ze slonovinové misky plnou hrst usušených modrých okvětních plátků chrpy polní, lehce do ní foukla a lístky květinky se rozprskly v modrý dým, který se v mžiku snesl k ledovým parketám. Divadélko zmizelo a v Modré hale se objevil rozcuchaný vévoda z Avly. Šátral po kapsách, aby získal trochu času, a medově se na královnu usmíval. Královna Kerstin se rozhodla provést jej po paláci.

Široká chodba, která vedla z Modré haly, byla až po vysoký klenutý strop provoněna lehounkým aromatem kokosové dřeně. Vévoda z Avly vylovil z kožené tobolky, již měl uvázanou u pasu, dva páry hladce upletených pruhovaných podkolenek, a se zdvořilým zájmem se rozhlížel po vybavení místností a hal, jimiž procházeli.

Královna otevřela tepanou branku a vešli do zahrad Ledového paláce. Úzké, krátkými roličkami černého čaje sypané chodníčky kouzelně voněly. Královna usedla na ledovou lavičku před majestátním sousoším, které dominovalo celému parku. Vévoda z Avly měl jednu ruku skrytou za zády a mačkal v ní dar pro vládkyni, druhou jemně pokynul směrem ke kolosu před sebou a uznale luskl prsty. Sochy z bílých krystalů byly vzácné stejně jako sněhobílí sloni.

Vévoda z Avly dvorně položil oba páry podkolenek pro královnu na ledovou lavičku. Tmavovlasá královna Kerstin se hřejivě usmála, svlékla křehké punčochy z pavoučí příze a láskyplně navlékla pruhované pletené podkolenky.

          Z dálky zazněl hluboký tón altové flétny. Královna předvedla ukázkové pukrle a s poděkováním vévodu z Avly propustila, neboť i okřídlení koně mívají ve sněhových bouřích problémy s orientací. Z nebes se snášely drobné vločky a rozpouštěly se teplem na tvářích královny Kerstin, která zamkla Ledový palác na jeden a půl západu a odběhla na křišťálové jezero vytáčet na bruslích čarovné piruety.
Katatonie
12. 04. 2005
Dát tip
tip

Marty73
20. 03. 2005
Dát tip
Píšeš moc hezky. Je vidět jak tě to baví, máš velkou fantazii. Tip

johanne
20. 03. 2005
Dát tip
děkuju:)

Alojs
01. 11. 2004
Dát tip
dobře napsané, velmi dobře. Máš zajímavý styl a.... přestože se mi chce spát, musel jsem si to přečíst, abys věděla, že to myslím vážně ;-) A nelituju toho. fakt supr dílko, které tady zůstalo jaksi bez povšimnutí čtenářů i tipů. Ale kuš! TIP!

johanne
01. 11. 2004
Dát tip
tohle byl tak trochu úlet :o)... ale dík

petr(angel)
10. 10. 2004
Dát tip
:-D Pěkné, má to atmosféru, i když je třeba si to přečíst v některých místech dvakrát.

johanne
01. 10. 2004
Dát tip
děkuju :)

idle
29. 09. 2004
Dát tip
pěkný...

fungus2
29. 09. 2004
Dát tip
Moc hezky napsané. TIP

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru