Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSmutná
Autor
andromeda
"A zemřel..........Jeho duše se proměnila v bílou holubici a stoupala stále výš a výš, kamsi do nebe, až byla v nedohlednu.....". Tak to chlapec kdysi slýchával v pohádce, kterou mu dědeček vyprávěl...
Uplynuly 4 roky a jeho milovaný dědeček zemřel. Chlapcovu bolest nad ztrátou drahého člověka prozrazovaly jeho slzičky v očích. Choulil se babičce v klíně a tiše se ptal:
"Babičko, co se stane s člověkem, když zemře?"
"Já nevím, hochu, odejde daleko od lidí, do jiného světa, než je ten náš, až na věčnost, tam už ho nic nebolí, netrápí se a nic mu neschází..."
"A babičko, zapomene na mě?"
"To určitě ne, jestlipak víš, co se říká ? Že všichni se na věčnosti jednoho dne znovu sejdou a pak jsou šťastni a už nikdy se neopustí...."
Chlapec chvilku přemýšlel a pak se zeptal:
"Babičko, vedou do nebe schody?"
"Víš, vnoučku, někdo říká, že vedou, ale nikdo je nikdy neviděl. Ale jedno vím jistě. Když má někdo někoho moc rád, jako Ty jsi měl dědečka a dědeček Tebe, zůstane navždy v Tvém srdci a Ty zase v jeho a na tom nikdy a nikdo nic nezmění. Chraň si krásné vzpomínky na něho, opatruj je a dědeček tady bude stále s Tebou."
Po těch slovech se chlapeček uklidnil a usnul babičce v náručí....