Sluneční zář v tmavém ránu

když ode mne budeš dál

černý, tmavý bude bál

den promění se v noc

a zlá síla získá krutou moc

černá křídla mávnou vzduchem

a zpoza zvířeným prachem

mou postavu zříš

jak nad ní se zvedá kříž

a zhroucená teď duchem slabá

postava k zemi padá

pařáty pod křídly pustí

slabé tělo nad propastí

v tom krkavec křikne

jak tvrdé ostří sekne

zvuk smrti

a sténání

Však noc než zvládne den

svou mocí lásky zastavíš ten sen

jak světlo slunce záříš

k sestře noci patříš

a tvé ruce vzpínající

zahání tmavou sestru zpod kořenů vstupující

do světla jenž ji bolí

a zranit nikomu ji nedovolí

já vztáhnu k tobě dlaň

však jen jas a přelud tam

nedá se dotknout ni líbat tvé rty

však neztratím ty krásné sny