Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRozloučení
06. 10. 2000
7
0
4002
Autor
Stínovlas
Sedím u tebe na pelesti
hladový smutkem, pln bolesti.
Displejem se zelená tečka mihotá
zaměřuje míru tvého života,
tlak a tep hrají trpké unisono,
trachea dodává to svoje mono.
Život ukapává do žil z hadiček,
respirometr drze plazí jazýček,
já smím se tiše modlit za tvůj dech,
pomalu kondenzuješ v bílých zdech.
Smrt se ti snaží rozkoš nabízet
jak laciná děvka z E 55,
ale ty s ní na tu cestu nesmíš jít.
Nedovolím ti život opustit.
Kardiograf píše poslední stať…
neodcházej - tak se mi sakra vrať!
Jedna se o interpretaci jedné skutečné situace - bohužel již minulé. :o(
Stínovlásko, tohle je opravdu dobré. Díky, že jsi mě na tuhle básničku upozornila. *
Díky za tipíky :o))
Carodej: Uz jsem to opravila, dík za upozornění. V práci mě pořád někdo honí a pak mi vznikají překlepy. :o)
laciné rýmy snad...
kdo umí milovat
se nezalekne jistě
já být na jeho místě
tak sotva vydechnu
modlitbu Rozloučení
vždyť není poručení
když srdce dotlouká
sudička dosouká
nit tvého předurčení
Uch.... někdo by měl možná tendenci kritizovat trochu jednoduché rýmy, ale já to teda nebudu:o) Navíc - verš - pomalu kondenzuješ v bílých zdech mne chytl....
Celé je to velká modlitba a já jí dávám tip.
mně nesedí verše ale jelikož to na mě zapůsobila kašlu na styl a přidávám se k čaroději ..líbí se mi to ...
Miroslawek
06. 10. 2000
Ta úpěnlivost v tom mluví za všechno. Jestli je to autentické, a já věřím že jo, tak ... dávám TIP.