Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKopretina
10. 10. 2000
0
0
2251
Autor
Stínovlas
Tohle už jste určitě také dělali, nejen když jste byli malí.
Utratil jsem za květinu
svůj malý dnešní plat,
koupil jsem si kopretinu,
jal se lístky počítat.
Ten první je za mou lásku,
chtěl bych ji mít pořád rád.
Ten druhý je za náš domek,
aby zůstal v bouři stát.
Ten třetí je za kamaráda,
aby se z války navrátil
a ten čtvrtý za tatínka
z umírání by se uzdravil.
Pátý ten je za mou mámu
do nebe jej posílám.
S tebou jsem býval šťastný,
teď jen smutně vzpomínám.
Další přání, další lístek,
vítr si je všechny vzal.
S nimi i má tajná přání
po širém světě rozfoukal.
Tak mi zůstal z kopretiny
v dlaních suchý stonek,
na něm žlutý střed
plný mých vzpomínek.
Rytmicky se dále liší:
v 1. strofě 2. a 4. verš
ve 4. strofě 1. a 3. verš
v 5. strofě 2. a 4. verš (tady je to přijatelné, jenom nepřízvučná slabika navíc na začátku)
a poslední strofa je rytmicky rozhozená celá.
Kromě toho některé rýmy jsou hodně laciné: navrátil/uzdravil, posílám/vzpomínám
zirafka: Já nevěděla jakou kategorii zvolit. Připadá mi jako lyricko-epická veršovaně neveršovaná. :o)
jo, hezký... tenkrát jsem to taky dělávala... dneska už bych radši tu kopretinu nechala růst a naslouchala tomu větru:-))