Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePo chvílích... (Přátelé)
13. 10. 2004
2
1
5971
Autor
Milly
6.6.2003 Kdybych neměla pocit, že na tom něco je i jako na básni, nedávám to sem...
Po chvílích nezájmu a nenávisti,
po slovech, která vzduch pročistí,
po vyjasnění nedorozumění,
které vodu na krev mění
jsme přátelé.
Jsme přátelé-
mělo by mi být dobře po těle.
Proč cítím mrazení zjemněné
sty kilometry od Tebe?
Proč smutně koukám na nebe?
Proč bolí mě slyšet od Tebe:
"Jsme přátelé, jsme přátelé!"?
"Jen" přátelé.
1 názor
Kubjin, nějak to nechápu... Koho nakopat a proč? Vždyť za to nikdo nemůže.. Nebo to myslíš tak, že nakopání může bolet míň? .-)
Nemluvím o formě, ale o idei.
To je vždycky tragédie pro toho, který to tak necítí.
Lepší by bylo nakopání do zadku, nebo pěstí do zubů.
moc nesouhlasim s sk8ergirlem, myslim, že je to pěkně, celé, procítěně napsané;-)
mne se to libi moc. mam rad vazany vers a mam z toho ten spravnej pocit :) *
Děkuju, j_i_r_i_k_u, zrovna v tomhle mi mý myšlenky připadaj ještě celkem nepokroucený..., ve volných veších jsem už taky něco provedla a tohle už je celkem stará záležitost.. :-)
Já sice poezii ani zbla nerozumím, ale abych citoval zdejší odborníky, nenuť se do pevné struktury a do rýmů, když kvůli tomu musíš ohýbat myšlenky, existují i volné verše...
Mi se líběj ty první čtyři řádky, pak už moc nee...ale možná to pomohlo...