Alarmující pravda o Zvířeticích

Dlouho jsem váhal, zda tuto starší věc z roku 2003 hodit na Písmáka. Až dnes jsem na to náhodou narazil při hledání úplně jiného dílka, tak jsem se spontánně rozhodl, že přeci jen... Nakonec vyhodit se to dá vždycky. Doufám, že někomu či něčemu příliš neuškodím.

O co jde

Na základě různých fám a pověstí ve svém okolí jsem se rozhodl, že musím prozkoumat záhadu tohoto údajně prestižního a nejlepšího brontosauřího tábora, který se dokonce, jak jsem posléze zjistil, pořádá stejně dlouho jako existuje samotné hnutí Brontosaurus. Cílem mého pátrání bylo zjistit pravdu o tomto tajemném táboře a seznámit s ní širokou (nejen) brontosauří veřejnost. Samozřejmě, že základní otázka zní: „Má cenu jet na zvířetický tábor?“ Není mým zájmem odradit čtenáře již na začátku, takže finální odrazování čekejte až v samém závěru tohoto článku.

Úvodem bych rád prohlásil, že autor je subjekt, a tudíž veškeré informace budou v tomto textu podávány subjektivně. Jinak řečeno, nečekejte žádnou objektivitu. Pokud by snad měl některý z čtenářů jiný názor, má možnost napsat vlastní, jistě také subjektivní, text dle svých vlastních zkušeností. Určitě najde také nějakého dobrého vydavatele.

Historie

Vše začalo v Brně na Bystroušce, oblíbeném to poutním místě okolních brontíků. Tam se objevil někdy v září roku 2000 momentálně hlavní organizátor Zvířetic Topí, který donesl množství černobílých fotografií, na nichž byly zachyceny momenty z posledního tábora na Zvířeticích. V té době jsem byl ještě naivní mladík, který se nechá lehce zmanipulovat, takže mě tyto fotografie přímo nadchly a hned bych se na tábor přihlásil. Nicméně horní věková hranice účastníků byla tak nízko, že jsem se do ní už na příští rok nevešel.

Postupem času jsem dospíval a dostal se ke spoustě dalších informací o Zvířeticích, ale vše to byly pouhé náznaky, které prosákly z kruhů, které nesmí ani naznačovat. Embargo na informace bylo ovšem tak silné, že ještě povzbudilo mou zvědavost. A tak, když mě na podzim roku 2002 oslovil jistý nejmenovaný starý známý jestli bych nechtěl na Zvířetický tábor, ihned jsem se chopil této příležitosti. Samozřejmě jsem odpověděl, že ano, ale že jsem již bohužel za horní věkovou hranicí. Onen kamarád na to odpověděl, že výjimky existují a že pravděpodobně bude příští tábor organizátorem, takže by se mohl přimluvit. A tak se také stalo. Cesta k utajovaným informacím byla volná! Tedy alespoň k některým...

Před táborem

V rámci přípravy na samotný tábor jsem se byl podívat na víkendové akci stejného organizačního týmu, která měla velmi poetický název Eggovo vejce. Již na této akci jsem se setkal s prvními náznaky skutečných informací, ale ani tak jsem se toho nedozvěděl o moc více než to, že souhrnné označení množiny všech organizátorů Zvířetic zní „Smarf“. Již z toho si může ctěný čtenář udělat názor na to, jak asi takové tábory musí vypadat. Nicméně víkendovka Eggovo vejce mi dala prostor k tomu, abych se infiltroval do skupiny lidí, která kolem Zvířetic funguje a získal tak jejich důvěru. To mi pomohlo natolik, že se mi opravdu podařilo dostat výjimku a být vpuštěn do tábora s poetickým názvem Anatomie lži.

Lež

Jak již název tábora napovídá, pořád se lhalo. To by se ještě dalo pochopit lidmi, kteří se přihlásili na stejný tábor jako já, ale jak k tomu přišli ti, kteří se přihlásili na Srdečné pozdravy ze Zeměkoule?

Lež nás obklopovala pořád, ale nejvíce tomu bylo při představování, které svou nutností lhát mnohé pravdomluvné účastníky velmi traumatizovalo. Později jsem vypátral, že hlavní motta organizátorů byla „každý den aspoň jedna lež“ a „neodpovíš jednoznačně“. Z toho je jasné, že jsme si nikdy nemohli být jisti dne ani hodiny.

Manipulace

Již po přečtení propagačních materiálů se mi zdálo podezřelé, že se na Zvířeticích v jednu dobu pořádají dva různé tábory. Již to ve mně vzbudilo podezření, že s námi chce někdo manipulovat a oba tábory sloučit v jeden, neboť zase tolik aktuálně aktivních organizátorů ve Smarfu přeci není. Tento předpoklad se ukázal pravdivý ve všech bodech, především co se manipulace týče.

Manipulace provázela celý tábor od začátku až do konce. Již na samém začátku jsme museli slepě důvěřovat cizím lidem, kteří s námi manipulovali, zatímco jsme měli zavázané oči. Na konci nás naopak vhodně vybranými výhrůžkami vmanipulovali do blíže nespecifikované hry, které by se každý širokým obloukem vyhnul, kdyby ji organizátoři nebyli tolik hanili. Navíc v průběhu tábora bylo o manipulaci vedeno mnoho rozhovorů i s nebezpečnými ukázkami, jakou byla např. diskuze s kontroverzním novinářem z Reflexu J. X. Doležalem, která na některých účastnících zanechala trvalé následky.

Fyzické vyčerpání

Při reportáži z minulého tábora jsem zmiňoval příliš časté běhací hry. To jsem však ještě netušil, co jsou opravdu časté běhací hry. Především zpočátku jsme běhali takřka pořád, skoro vždy v nějakých skupinkách. Běhali jsme do kopce, z kopce, po rovince, vysvlečení i nabalení, s prázdnýma rukama i s lidmi na zádech. Běhali jsme za světla i po tmě, vidoucí i nevidoucí, popředu i pozpátku. Kupodivu běhali všichni, a díky již zmiňované manipulaci běhali rádi a s nadšením. Přestože mnoho běhajících několikrát překročilo své předpokládané fyzické možnosti, všichni kupodivu přežili, a to dokonce nezraněni. Nicméně pro většinu normálních lidí se zde nabízí jeden z důvodů, proč na Zvířetice ani nepáchnout.

Psychické vyčerpání

Neustále jsme byli podrobováni různým psychicky náročným hrám a jiným činnostem. Jako příklad mohu uvést jednu z nejhrůznějších - jeden z organizátorů nás skoro každý den nutil téměř ihned po probuzení přemýšlet! Toto mučení se nazývá Duševní rozcvička a spolu s ostatními psychicky
náročnými činnostmi je další věcí, která ze Zvířetic činí pravé peklo.

Cizí lidé

Jednou z nejhorších věcí na celé zvířetické záležitosti bylo množství úplně cizích lidí. Je sice pravda, že se všichni spřátelili a navázali hluboké, široké i dlouhé vztahy, ale kromě účastníků ještě navštěvovali tábor zvědaví bývali účastníci s krycím názvem Sladovníci (jako by se snad na Zvířeticích vařilo pivo) a také lektoři. Leckterému sociofobnímu jedinci se jistě mnohokrát zatočila hlava, a to zvláště v situacích, kdy byl nucen jednat dokonce s cizími lidmi mimo tábor. Nicméně na obranu Zvířetic je nutno dodat, že tento nešvar lze nalézt téměř u všech brontosauřích táborů a nakonec všech jejich akcí vůbec. Nechám na čtenáři, zda si přeje podobně traumatizující zážitek prožít na vlastní kůži.

Profesionalita

Jedna z příčin, proč jsem se chtěl na Zvířetice podívat, je to, že jsem se doslechl, že organizátoři při přípravě programu používají kroužkové bloky. To jsem již viděl i na jiných akcích, ale zajímalo mne, jestli i zde dospěli natolik daleko. Nedospěli! Místo nádherných kroužkových bloků jsem v rukou organizátorů našel pouhé nic! Později jsem se dozvěděl, že mají asi 100 stránkovou příručku Zvířetický manuál, ale vzhledem k tomu, že pravděpodobně neobsahovala žádné kroužky, neodvážili se ji vynést z kuchyně, kam nám raději zakázali vstupovat. Sice jsem ji několikrát zahlédl, ale její utajení bylo takřka dokonalé.

Dalším ukazatelem profesionality je výše příjmů z dané činnosti. Bohužel se mi nepodařilo zjistit, kolik si organizátoři tímto táborem vydělali, ale mám podezření, že vůbec nic! Takže zde nemůže být řeči o nějaké profesionalitě.

Má to tedy cenu?

Jestli jste se dostali až sem, je vám pravděpodobně jasné, jakou odpověď si přečtete... Nemá! Jestli jste si toto peklo ještě neprožili na vlastní kůži, v kterémžto případě vám velmi závidím, zapomeňte na to, že nějaké Zvířetice existují a rozhodně se jim vyhýbejte velikým obloukem, zvláště pak na přelomu července a srpna. A pokud uslyšíte, že se nějaký váš známý chystá na Zvířetice jet, rozmluvte mu to a pokud to nepůjde, přivažte ho v inkriminovanou dobu třeba k noze od stolu.

Pořád váháte? Ale kolegové, tak znovu... tábor se jmenoval Anatomie lži!

---