KDYŽ SE PŘED VÁNOCEMI UKLÍZÍ

Filip se usadil do křesla před televizi, kterou pustil dálkovým ovládačem. Sotva se chvíli díval na obrazovku, tak se náhle objevila jeho manželka Jana. Vzápětí sledoval, jak chodí před televizí a na nábytku utírá prachovkou prach. Nakonec totéž předváděla s pečlivostí přímo na obrazovce i televizi.
„Prosím tebe. Musíš ten prach utírat zrovna teď!?“ ozval se Filip.
„A kdy ho asi mám utírat? Vánoce jsou přede dveřma. Slíbil si mi, že mi pomůžeš s úklidem,“ řekla mu ostře Jana.
„A proč musíme zrovna uklízet v tuhle chvíli?“
„Večer jdeme přeci do divadla. A příští víkend k nám přijede moje matka.“
„Aha. Aby mám nezničila splachovadlo jako minule.“
„Kdybys ho tenkrát spravil, tak by se to nestalo.“
„V televizi stejně dávaj blbosti. Tak se zvedni a pomoc mi aspoň trochu uklízet.“
„A kde mám začít?“
„Třeba v ložnici.“
Filip se ušklíbl a pomalým krokem přes předsíň došel do ložnice. Na prahu zůstal stát a chvíli se rozhlížel po místnosti.
„Koukáním nic neuklidíš!“ ozvala se vzápětí Jana.
„Přemýšlím, kde začít,“ odvětil nevrle.
„Vem si tu prachovku na tom držátku a utři prach nahoře na skříních. Ale hlavně jen neviř prach!“
„Neboj. To zvládnu,“ procedil mezi zuby a došel pro onu prachovku. Pak si stoupl pod jednu skříň, načež začal pohybovat rukou, ve které držel držátko prachovky. Přitom se zadíval přes sklo vitrínky na seřazené knížky. A protože nedával pozor na horní část prachovky, tak ta narazila do malé vázičky. Vzápětí pocítil úder do hlavy, vykřikl a spadl na ustlanou postel.
„Co se proboha stalo!?“ vyjekla Jana a vběhla do ložnice.
„Zatracená váza! To je taky blbej nápad jí dávat nahoru na skříň!“ vykřikl Filip, přičemž se držel za hlavu.
„Vždyť si jí rozbil! Ta byla památečný!“
„Střepy přinášejí štěstí!“ konstatoval vztekle Filip.
„To jsi celej ty. Prosím tebe, nech toho utírání a běž z komory vytáhnout vysavač. To snad zvládneš,“ řekla naštvaně Jana.
„Neboj to zvládnu.“
„A při té příležitosti tam ukliď.“
Filip si něco brumlal pro sebe a poté co došel před dveře komory, tak je otevřel. Ve stejný okamžik z komory vypadlo několik velkých latěk, které mu spadly na hlavu.
„Zatraceně!“ procedil mezi zuby.
„Co se zase děje?“ ptala se hned Jana a nakoukla do předsíně a vytřeštila oči.
„Co si to dal do komory? Jak to že to není ve sklepě!?“ vyjekla.
„Tam už není místo,“ odpověděl pohotově.
„To už je tam tolik krámů!?“
„Na jaře to všechno vodvezeme na chatu. Chceme přeci stavět tu kůlnu.“
„Dělej, vytáhni ten vysavač! A vyluxuj aspoň tu předsíň! Teda pokud to zvládneš.“ řekla mu rozzlobeně.
„Klid. To určitě zvládnu!“
Zanedlouho se bytem rozlehl hluk vysavače. Filip byl rád, že nějaký čas neuslyší hlas své manželky. Uplynulo několik minut a vysavač začal vydávat podivný zvuk. Poté Filip i přes onen podivný hluk uslyšel ječení manželky. Otočil se a uviděl z vysavače valit se kouř, ve kterém probleskovaly plamínky. Udělal prudký pohyb směrem k vysavači, ale klopýtl o ohebnou rourou. Ve zlomku vteřiny padal do otevřeného koše na prádlo. Dopadl hlavou do něho a koš se s ním převrátil na koberec. Jana v běhu zase zakopla o laťky a v leže pak vytrhla šňůru ze zásuvky, přičemž se v oné zásuvce zablesklo. A poté se zakouřenou předsíni ozvaly dvojhlasné nadávky.