Čaroděj

Toho chladného rána
spícím městem
můj krok mířil
do neznáma.

A najednou
muž v kápi
přede mnou,
za ním se vířil
hvězdný prach.
Bylo mi zvláštně,
však nebyl to strach.

Koutkem oka zhlédl
mou rozechvělou duši,
v mém srdci
přečetl si smutek
a aniž příčinu tušil,
udělal gesto
tak strašně zvláštní.

Ač nevyřkl jedinou větu
neznámá slova
splynula mu ze rtů.
Uprostřed zimy
vzápětí
v mém nitru
vyrašilo okvětí.

Pozvedl jsem zrak
a na znamení díku
vztáhl jsem ruce.
Věnoval mi úsměv,
a v hvězdném prachu
rozplynul se
záhadný čaroděj.

---