in the darkness of my night

je to podzim

jsou to pravidelný probuzení do noci

je to moje bolavá hlava

je to hard rain

a stotisíc zbytečných vět

a tak jsem utíkala.

Přes republikový a dolní a přes spoustu malých uliček

a hledala jsem tě (a možná jsi tam někde opravdu byl)

ale potkala jsem jenom prázdný

a tak strašně šedý rozmazaný obličeje

chybíš mi

protože

se vidíme tak často

a protože ti toho chci říct tolik

ale neumím to

protože slunečnice/ta zamilovaná/

tady najednou není a mně je po ní smutno

nemá mokrý vodní vlasy

ani plamínkový stopy

je prostě pryč

...věhlasnej stadión&podmořskej bráška

a asi se s tebou rozejdu

a budu pak chodit s brýlatým klukem

z laboratoře, co má vlasy ulepený od mýdel a kyselin

ale...stejně víš jak to skončí

/rozešla jsem se s tebou asi tisíckrát, tady v hlavě, za svou zdí/

přichází plačtivý období

promiň,

jenom

        ...mám tě ráda...

a taky večerní hádky o dveře a o to, kdo půjde dřív

..je to trochu jinak,že?..

a taky barevný kostky z věže

a pruhy na zdech od slunce zamotanýho v žaluziích

tančí ti na čele a po posteli, po kočičích tlapkách...

možná se zítra zratím cestou do školy

možná se už nenajdu, pojedu vlakem do ameriky

a možná budu mít tak strašnou radost

až tě po 88mi schodech uvidím

sedět dole na zídce, s cigaretou a s ranním

i'vegotsomethingtotellyou úsměvem

ale

možná že žádný ráno nebude

možná se mi to všechno zdá/lo