Nezamykejte

Blížil jsem se k baráku. Vyndal jsem klíče z kapsy a připravil si do ruky ten správný klíč. Když jsem stanul před brankou, uzřel jsem, že je na ní z druhé strany přilepen jakýsi malý lísteček. Tušil jsem, že na něm bude napsáno něco v tom smyslu, že se vyjímečně nemá zamykat, a odmykaje jsem se ujišťoval, že když je lístek nalepen zevnitř, a ne zvenku, sdělení, které je na něm napsáno, je určeno osobám, které přicházejí zevnitř, a ne zvenku, což byl můj případ. To je přeci jasné...

                Otevřel jsem branku, vešel, opět ji za sebou zavřel a zatímco jsem sebevědomě zamykal, četl jsem zřetelný nápis na modrém lístku: "PROSÍME NEZAMYKEJTE, Pharmos, a.s."

                Pokýval jsem lehce hlavou, vyňal klíč z právě zamčené branky, a přešel ke dveřím. Nevím už, jestli ty byly zamčeny, ale každopádně jsem vešel a opět na vnitřní straně dveří četl tentýž zřetelný nápis na modrém lístku, zatímco jsem zamykal stále ještě zcela přesvědčen, že výzva na lístcích platí jen těm, kdož jdou zevnitř ven, protože ti, kdož jdou naopak, tedy jako já zvenku dovnitř, nemohou zákonitě lístek vůbec spatřit, poněvadž jdou zvenku a lístek je zevnitř.

                Když jsem zamkl na dva západy a vytáhl klíč, zarazil jsem se. Dvakráte jsem četl, že nemám zamykat, a dvakráte jsem zamknul, po dvou západech na každém zámku. Tady něco nehraje!

                Asi dvě vteřiny jsem stál a koukal na modrý lístek. Pak jsem jen nevěřícně zavrtěl hlavou a s lehce ironickým politováním sebe sama jsem dvéře opět odemkl. Pak jsem zamyšleným krokem odešel průjezdem a ztratil se kdesi vlevo, snad na schodech. Branka zůstala zamčená.