Všecno

Petr Kupka   

On

Na místě, které nikdo neviděl.

Na místě o kterém nikdo neslyšel.

Procházel se za svítání

malý člověk znenadání.

Začal větřit zdechlinu.

Vykřikl „Hurá, nezhynu!“

 

Po chvilce pátrání po mrtvém tvoru,

pustil se do jídla bez rozhovoru.

 

Pochutnával si a šklebil se,

na celý svět on zubil se.

Po vydatné svačince, vydal se dál.

Překrásnou vůni jara vdechoval

a jen tak pro sebe se smál

šťasten na světě.

 

Slunce svítilo na jeho tvář,

když do jeho očí padla mocná zář.

Záře smrti blížící se.

Lehl si na zem někde v lese.

Nejšťastnější na celém světě.

Sám, a sám, a sám.

 

 

Petr Kupka

O lsc

Našel někdo z vás již lásku, kterou obejmout jste chtěli?

Jistě každý a sám to víš že je to ta pravá, kterou jste směli.

Proč jste tak nesmělý, a tak průhlední,

dáváte snad lásce čas?

Věřte,že ona chce jen vás.

Zeptejte se, jinak se to nezmění.

Každý se se svou láskou trápí,

Každý tu svou v sobě má.

Záleží na vás kdy ji váš svět(dejmetomu)lapí

a potom, vám to přece pomáhá.

 

Já nevím nic a nechci o lásce psát.

Chtěl jsem si jen s touto věcí hrát(sám sobě lhát).

Věc? Chtěl jsem říci něco jiného,

ale co? Snad něco více směšného.

 

Máte se rádi? Ne! Tak to je chyba.

Hmm.., né však moja, která s námy hýbá.

Z huby ti trčí ryba.

Někdo někoho už zase líbá.

Hrůza, a že to nejste vy?

Nevadí, napijte se kořaly.

 

Petr Kupka

Já a my

 

Démoni, duchové a zlá stvoření zde slídí,

do všech lidí oni vidí.

Každý svého vlastního má

a jestli někdo říká ne!

Sám si nalhává.

Mladí s cigaretkou v koutku usmějí se zcestně.

Mají nás jak loutku na své vlastní cestě.

Každý je plný zlosti, třebas i celý den

A jen málo lidí ji umí pustit ven.

Proměnit ji třeba v radost.

To by byla asi každý den slavnost.

Kdyby se ale každý smál,

kdo by zůstal, aby lidi občas fackoval?

Život přeci, ten na nás všechny bere stejnou míru

a smrt, no na to chce mít víru.

Máte strach.

Žeby za rohem na vás snad číhal vrah?

Nelžete si do očí, nebo s vámi zatočí.

Kdo? Toho svého přece již každý poznává.

Nebo snad ne?

Že by ten, co vztek nám dodává?

 

Petr Kupka- Joooo

A tak jsem šel a ne!

Vnímal jsem svět.

A snažil jsem se no ta veta!!!

To my věř, že jsem se nesnažil!

O tom, že se sny plní, o tom ,že se lidé ptají

Čeho si žádají? Nevím.

 

Petr Kupka

V kempu

Na vysoké skále,

za škaredého počasí,

kdy vítr s mraky zápasí.

Na planetě malé se srazil čmelák se stromem,

který tam jen stál a naslouchal.

Pro čmeldu se stal hřbitovem

a strom se jenom smál

a pro sebe si veršoval

Hům,hům,hům

toto čmeldo nebyl tvůj dům

hům,hům,hům

a slyšel to i oposum,

který v korunách mi bydlí.

A teď už jenom do kmene mi mydlí

A jeho hlavou o můj kmen se

no prostě zabil?

 

-_-_-_-_-_/_/_/_-_-_-_-_-_-

 

Pod rozkvetlou jabloní

tvoje  ..... zavoní.

Přičichnu si a pak hned_

Vy.... se na ten svět,

Vidím já jen tebe,

myslím jen na sebe

Myslím jak tě  ...... ,

kuřátka na gril napíchám.

 

 

 

 

 

 

& .///**&

 

Za stromem z klestí

roste mi štěstí.

Já sám jsem ho tam vysadil.

To můj věrný přítel mi to poradil.

A říkal  štěstí teď nepotřebuješ, jen odvahu.

Tak neskohýkej hňupe a utři tu podlahu

 Až prý vyroste, bude ze mě mistr

Do té doby budu pořád dřít a jmenovat se Listr.

Za stromem z klestí, za stromem klestí,

staví se dům na místo štěstí.

Chudák zase naletěl,

když hloupý blb v tu ránu oknem proletěl

a dopadl na místo, kde chudák stál.

A dále si jen vítr s jeho kostmi hrál.

Nemehlo

 

 

.Petr Kupka- RokZe zaaedlých výain dopadá na zemi hebký sníh,vraky vaech borovic zmizely v závjích.Lidský potvor se jede na saníchpodívat do vzdálené vísky.ZvY sama samotinká ji~ zapadala v krmelcicha to a~ do jara.Výrazná záY nad mraky oznauje pYíchod létaa dámi v sukních po stehínkapYialy vzdát est svtu a vykraují si zlehínka.To zYejm proto jen, aby se jim sukn nezvedly výa,pYekrásné no~ky lýséchodí te v let bosé.Lidský potvor se jede na lý~ích, po vod tvrdé,podívat na vtYík, který zved dívkám sukn.A v tom naaem svt podzim nastane po lét.Tráva barvu chytá,lidé kouYí jen ta vita.Do leso si zajdou,lysinu tam najdoua ji~ nemusí mít strach, ~e by nkdo snad ja obral o duai,proto~e u~ ji nemají, zloduai.Rci spát bych byl se podívatna roztr~ený proutek ve vtru, jen~ se sklání k obzoru.Tak známému a znovu snhem zavátému.

 

Petr Kupka  

 

}ebrák

 

Sedl starý lovk a opíral se zády o ze.Jednu svoji ruku ml pYed sebe nata~enou,dlaní k nebi otevYenouavaak ruku druhou svou nav~dy zlou nemocí pokroucenou.Oi jeho záYily za ka~dý malý dar.Potkali ho hloupý lidé a mly hned sním svár.Sedí starý lovk a ji~ bez duae.dívá se na svt mrtvým pohledem.Hledal mír a klid a netuae,~e mi lidé lásku k bli~nímu u~ zas tak neberem.

 

Shit-Kev-out

 

Na malém palouku, sedl drobný mu~.V pravé ruce dYívko, v levé ruce no~.S úsmvem na tváYi, vyrábl si z vrbypía´talku pro radost a pro vaechny kdo se hrbí.Poklepával no~íkem a tiae se smál,vzpomínal na lidi, kterým ji~ na flétnu hrál.Za malý moment zvedl nástroj ke svému rtu.Avaak nevydal ni hlásku, ni jedno malé tu.Na malém palouku, rozohnil se mu~ík.Prosím, já u~ nikdy nechci.ani na  okam~ikPracovat a ukonil ten stupidní programpod heslem je~ zoveme ho Náa nový slogan.

 

Přání- Kev-out

 

Jak malý kolibřík, chtěl bych kolem tebe lítat jen.

Obdivovat tvoji krásu, vůni a prožít s tebou celý den.

Naslouchat ti, konejšit tě. Poslouchat tvůj tajný sen.

Přivonět si, pohladit tě. Bez tebe již nechci jítí ven.

Již nikdy nechci jíti ven.

 

A když odejdeš bez rozloučení.

Budu tě čekat v tichém snění.

Doufaje v brzské korupění.

Snad snažíš se o zapomnění.

 

Již tě nikdy neuvidím?

 

Kdybych tě aspoň již nikdy neviděl.

Nebo tvůj hlas již více neslyšel.

Kdybych tenkrát k tobě nepřišel,

tak bych se teď tolik nestyděl.

 

Sny zůstanou jen sny, dokud se nikdy nenaplní.

A až někdy v nekonečnu, protnou se dvě rovnoběžky.

Budem spolu, pro tu chvíli, staneme se navždy ježky.

Ach vy hloupé rovnoběžky.

 

V nekonečném světě bez lásky se cítím prázdný jen.

Tak už si mě bože, tak už si mě prosím k sobě vem!!!

 

 

Smrt(skokan)

 

Zírám do prázdna a chce se mi brečet.

Chtěl bych si sednout avšak musím klečet.                                                     

Snažím se myslet na prázdno.

Pomale však klesám až na dno.

Chtěl jsem milovat

a na místo tohoteď sám sebe musím litovat.

Jak chtěl jsem srdce své někomu dát.

Prosím, vemte si ať nemusím se o něj bát.

A namísto toho mi do něj kopli.

Vy čúraci, zmrdi. Vy sopli.

Takovou bolest už prosím nechci zažít.

Chci někoho najít a znovu začít.

Už však nemám dosti sil.

Z dálky se blíží můj jediný cíl.

Vysoký most.

Tam řeknu své DOST.

Snad neudělal jsem chybu já, když tak padám.

Snad měl mě někdo rád i díky mým vadám.

Já možná neměl jsem to učinit.

Už teď není čas, nějak to odčinit.

Už není čas.

 

Kefin.

Za poslechu známé hudby klasiků,

sedím doma a píši jedním z jazyků,

jenž ho někdy, tito mrtví lidé požili.A možná, že i horší život prožili.

Přemýšlím nad krásnou dívkou

nad jejíma krásnýma očima,které by se nedaly srovnat ani s nejhezčí kytkou

nad jejím krásným usměvem

jenž je pro mě vždycky malou výtkou.

Mezi obaly od cukrdlátek,

leží  zavalený tenhle chlápek.

 

 

Stesk

 

Snažím se zapomenout,Pomněnko.

Snažím  se v sobě najít klid.

Nemohu však zapomenout,Panenko.

Chtěl bych tvoji lásku mít.

Slzy kanou a slova se popírají.

Dva opilci se tiše podpírají.

D ěti si v koutku tiše hrají.

Tvé hebké vlásky do noci ti vlají.

A mé rty se mne pořád ptají.

Zdali se sejdem, snad jednou v ráji.

Zdali se sejdem, aspoň tam v ráji.

Jak kdybych odněkud slyšel hlas havrana.

Píseň stará a odrbaná.

Ztrácí se mi mana.

Jsi sama?Jsi sama.Jsi sama!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

New Text.

 

I see.

 

Vidím to všechno jednotvárním stylem, a tento styl má i jméno.To jméno mění můj smysl na svět. Všechno je tak jak být. . . . . . . . . . . . . .. … ..

 

V každém najdeš jen Jedno

Jedíné a to pravé slovo,

Které ti způsobí, že celý svět

Má proti tobě pohled nepříjemný

Donese ti i obyčejný člověk květ,

Kvítek, kvíteček, tak obyčejný,

a to z růže.

 

Co to proti mně zmůže?

Co?

Nic.

 

 

Jak je to možné.

 

Jak může!

Jak jenom tohle může!

Jak mi to mohl jenom udělat.

Proč?

Jen my to řekněte.

Copak je v něčem lepší?

Podle toho v čem!?

Cvak!

 

Mech

 

Když Mech spí, tak otřásá se celý svět můj

A vše co kolem sebe vidím mi může.

A nejhorší je když chlastá 36 h. a jak hnůj

Si vesle zavání i v potu tváři se ve spáncích

Uhání v představách. Sám tak nedbalá jsi .

 

Poušť

 

 Bolí mě oči a svět se mi točí.

A když zavřu víčká svá

Je tam, Ona jediná. Usmívající se a zamyšlená. Přihlížející a ukřivděná.

Líbezná a přenádherná, jak Anděl kolem kterého září paprsky lásky.

A z jejich očí sluneční paprsky propalují mě až do morku kostí.

Mám pocit snu, ze kterého už nikdy neprocitnu, mohu jen usnout.

Jsem poušť a ty jednou za sto let my deštěm zvlažíš můj krutý trest.

A hned začne klíčit naděje, květina na mém pískoviští jediná. Avšak

Horkem a suchým větrem hned uvadá.Připadám si jak dromedár jemuž došla poslední kapka vody. A klesá vysílen uprostřed vyprahlé pustiny. A čeká, jestli přijdeš a osvěžíš jeho scvrklé rty hrůzou přicházející a tak jisté smrti. Kdo ví jestli se dočká.

 

 

 

Krkolomně jsem se odvalil lenošným stylem

Směrem k ní a ona se jen usmála.

Jako kdyby všem ukrajovala stejným dílem

I těm kterým navždy zamávala.

 

Divný texty….

 

7.6.2000

 

Den, který skončil poslední vteřinou.

 

Píseň (Moje píseň, Vaše, Naše a Tvoje Lásko má jediná.)

 

I.

Dnes jsem tu já                                               

a zpívám si v křesle                                         

Prožívám cigárka svá                                       

neb vzpomínám v jesle                                     

 

Budu tu dál

A budu si hrát

Jako sám král

Já budu se smát.

 

Nejenom sám

 

II.

Již chvíli to je

Co lásku jsem našel

Teď vídám se vně

A dostal jsem kašel.

 

Překrásná tvář na mne,

Dívá se ze mne

Z její očí jde zář,

Když dává mi krmě.

 

Na lžíci zamilované

 

III.

Prožívám den

A prožívám noc

Ji, krásný sen

Miluji moc

 

Nacházím všechno

Nacházím víc

Neposlouchá techno

Ale jen můj ric.

 

Srdce já odevzdal jsem.

 

IIII.

Zakrývá zraky své,

Když já svléknu se

Vybodám oči tvé

Je nahá v mém lese.

 

Budem tu dál

a budem si hrát

Náš oheň vzplál.

Když začínáme se smát.

 

Už nikdy, nebudu sám.

R:

Můj lide rozmilý

Já zpívám teˇtobě.

Krále jsme zabili

On spočívá v hrobě.

 

Na dně on spočívá

Jak normální člověk.

Co on teď prožívá

To nebude smutek.

 

Smutně jsme smutní

Vesele budem veselí

Život je hutný

Konec je vzdálený

 

Budem tu žít

A budem si hrát

Vše s vodou pít

A již nikdy krást!

 

Ani lhát!

 

A jdu spát Až zítra zas budu si hrát Na ten svůj sen Hledat budu klíč! Ode dveří kouzelných.

 

 

Bezejména.(Citát)

 

Dal-li jí své tělo, poskytnul ji i své srdce

Dal-li ji své srdce, odevzdal svou duši

Odevzdal-li své věci lásce, ocitl se v nekonečném

štěstí.               A co myšlenky?                        Ty odevzdal i s tělem.

Pokud odevzdal své tělo, musel odevzdat i hlavu.

Kde jinde by myšlenky vznikaly. Už se smrti nemusí

bát, bude s ní navždy spjat. Narození je

stejně jen opak smrti a tak je tomu i naopak.

Všechna bolest padla. Všechny problémy zhasly, tak

jako když dohoří svíce. Knotek se ztratil

v nenávratno a vosk, ten ještě kousek dál.

Teď stojí a zírá naň celý sál a snad ještě kousek dál. 

 

 

Konec

 

Jak můžou básně odhalit člověka?

Copak píše člověk?

Kdo jsem.

Míní.

Já.

 

 

Dodatek:

 

Některé ty písmenka neodpovídají skutečnosti, někde i chybí, prostě nespočet drobných chyb. Nechávám na dobré fantasii.

---