Řízek Magda

Dvě hlavy se skláněly nad kalnou hladinou. „Z toho bude kaluž, vole!“ řekla první druhé. „Tak dáme řízek,“ odvětila druhá první.

Jakubas si šel na kuchyňku povařit bulvy polystyrénu, vyňaté z důlků gruzínských marionet. Magd měl řízek. Naklepaný od Saši, voňavý a osolený. Magd sbíral sůl z celého světa a pro tuto příležitost zvolil tu černomořskou. „Byl v tom kus provokace,“ zajíkavě vyprávěl s vytřeštěnýma očima Taras -který byl v osudný čas úplně jinde - večer na cimře sousedkám.

Když Magd konečně řízek dosmažil, Jakubas se mu ho pokusil vytrhnout z ruky. V divokém zápalu tahanice hoši řízek roztrhli vejpůl.

Vtom se ve dveřích objevil obrovitý Sranda Novotný, tento spravedlivý doudleba, ihned se v situaci zorientoval a zakřičel na Magda: „To byl řízek Jakubase!“