Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStřepy
06. 11. 2004
5
0
2298
Autor
Julinka
Sedím tu potají,
Kolem mě tmavá noc.
Hlasy ti šeptají:
Jdi, jdi jí na pomoc!
U mě se postavit,
Na chvíli nespěchat.
Zkoušet mě zastavit,
Ublížit nenechat.
A střepy bílé
Jak čerstvě padlý sníh
Posbírat čile
A zahlédnout se v nich.
Trocha mé krve
na nich zůstala.
Zbytek už prve
země dostala.
Možná mě trochu zamlžuje to, že přesně vím, o čem píšeš. A formálně tam žádnou vážnou chybu nevidím- Zkrátka- tahle báseň mě dostala. Volbou slov, formou... Dokázala pocit nejen uchovat, ale i předat čtenáři.
T+V
Sainte_Berenique
06. 11. 2004
Julinko, to je moc smutná báseň. Nejvíce mě zaujala druhá sloka - určitě někde je ten, který se u Tebe postaví a nedopustí, abys na něco takového jen pomyslela, jenTy o něm zatím nevíš, ale najdeš ho. A já Ti to moc přeji...*
Děkuju, doufam že někdo takovej existuje... Možná i o někom takovym vim.. Snad.
„…Na chvíli nespěchat.
Zkoušet mě zastavit,
Ublížit nenechat…“
Bolí to, bolí... Musíš se naučit milovat sama sebe... (nemluvím ale o sebelásce) Až toto dokážeš, můžeš (bez obav) milovat i jiné... Do té doby bude pro Tebe však láska vždy nebezpečná, protože… nedokážeš-li se ochránit ani sama před sebou... nebudeš se moci bránit ani tehdy, pokud Ti láska ukáže svou odvrácenou tvář…
T*
Díky za tipy a za pohlazení . . .
Láska je neuvěřitelná věc.
A není to vlastně věc.
Však důležitá je přec.
ani nevíš, jak Ti rozumím...to samé jsem udělala minulý týden a věř mi, že mě to děsí tak jako Tebe...viz. moje básnička Ztratila jsem SKA...měj se fajn a snaž se to už nedělat - já se taky snažím :o)
*
Queen_Of_The_Damned
06. 11. 2004
to Queen Of The Damned: Díky za rady a pochopení.Asi to zkusim.
to Jony: Snad to tak opravdu je.
to ysalamiri: To jsem ráda že rozumíš. Mrknu se tam.