Písmák Nad ránem
Nad ránem když úsvit
s tmou se ještě hádá
komu ten čas náleží
a kdo z nich by měl jít
Čekání
už dlouhých
šedesát pět dní
se tisknetěsně k sobě
jak bílé perly
Chtěla bych
být chvíli časem
cítit kde pramení
na křídlech tmy
vznášet se oblohou
30.9.2006
je tradicí, že prší, vážně.
nás ale slunce nezklamalo
radost v očích - je to moc.
nebo spíš málo.
Jablečné ráno
Vzbudila se přesně, když začalo svítat. Slastně se protáhla, uvědomila si příjemnou tíži cizí ruky nasvém boku a zaposlouchala se domelodie starého činžáku. Zvenku k ní lehce doléhaly zvuky probouzejícího se nedělního rána a tvořily tak téměř dokonalou harmonii s její náladou. Pak se jemně vyvlékla zpod té velké teplé dlaně a odhodlaně vylezla z prohřátých zmuchlaných peřin.
Já tebou
Nejprv jsme stálimlčeli. v objetí bez dotykupřece si blíženež kdy dřív
Pak zazněly zvonya čas šťastných bláznůpřevzal otěže
Kdo by odolal.
Já v černém závojitančila nocía ty.
Underground love story
když ta paní
už potisící řekla
svou naučenou větu
a dveře zacvakly se
Inzerát do ztracena
za oknem mínus třinácta skoro letní sluncebloudí mi po těle když ležím na koberci
hluboko za očima slyšímjak bereš mojí rtěnkua cosi píšeš na zrcadlo
je to stejné jako v tomromantickém filmuo kterém jsem ti řeklanestojím opříliš mnoho láskybez kapky krvea pak odešla do kuchyněvyhoditzkažený saláma uschlou kytku od tebe
když posbíráš svoje stopyzmizíš jako fata morganav noční pouštia já konečně přestávám být němá
Bleší
Jeden starší blecha s pleší
má rád mladé dámy bleší
protoho vždy velmi těší
když si s nimi zapeleší
Co bylo zítra
díváš se na svět cizím okema jen tak pro radostmi lovíš lidi
chystáš se na střets oblým bokemačtéměř slepý jsiříkáš Vidi
taky Veni, Vicijak šťastný blázensměješ sestojíme na ulici
bez klíčůs rukama na ušíchzvoníme o stošesta lidé vrtí hlavou
Noc na vřesovištích
lehko, lehoučko na duši
po stovkách dnů
a stovkách nocí.
záležel na tom svět
Telegraph Road
Telegraph Road. Při té písni se vrací všechno. Loňský srpen, vůně léta, zážitky už mírně obestřené mlhou, pálící slunce nad hlavou, úsměvy a důvěra donedávna úplně cizích lidí. Pocit, že nic není nemožné.
Proč?
dávám ti zapomenout
na číšepřání
rozlitých na ubrusu
a ty se přesto zdráháš
Tvé noční bdění
tichý šum hlasů stropy a stěny
v očích semíhá defilé apoštolů
barové stoličky zářicí ženy
růžové odleskyskleněných stolů
Cesta
prázdné parky
a opuštěné aleje domů
plné cizích nářků
už chybí jen ta zeď
Nezbedné ráno
budíš mě šimráním
na levém zápěstí
něžně mi zvedáš víčka
ospale směju se
Námořnická inspirace
tma na kostky krájí čas
únavapročesává řasy
vlasyti lehce plujemlha
vábivých sirén slyšíš hlasy
Černá je dobrá
jako černá kočka
když opatrně kráčí
po černých klapkách klavíru
jako černý kominík
Konec pohádky
oči dokořán
růževe vlasech
plaché úsměvy
holá ramena
Jantarové oči
V očích nosíš smůlu
a přesto se v ní tak ráda koupu
vypadá jako med
tak sladce, lákavě
Prodaná duše
Ztlum to.
Teď ne. tak dobrý ticho už jsem dlouho neslyšela.
Bolí mě.
Nokturno z motorestu
Za oknem dálnice
bílá je krajnice
v mlžném oparu
ty sedíš na baru
Touha
ruce se spojují
zní tiché hlasy
dívám se na tebe
hádám co asi
Sněhové okouzlení
malé heboučké vločky
postříbřují ti vlasy
když nastavíštváře
rozeznějí se hlasy
Dost!
Skleněný most
nad šedivými domy
rudý vzduch barví tóny
než zakřičíš: "Dost. "
Nádražní sen
oranžovénebe
a dunění vlaků
naložených sny
zmazanými od uhlí
To vítr, ne já
Hlavou se miprohnal vítr
vzal mémyšlenky
do svýchhladkých dlaní
a dal jimnový tvar
Loutky
Vdřevěný truhlici
na půdě zamčený
leží tu jedna přes druhou
vodník a princezna
Nenadálé obrazy
Je mi zvláštně
ne moc blaze
kutálí se po podlaze
skleněné
30.9.2004
Čtvrtek. Jak já nemám ráda čtvrtky. Nevím, čím to je, ale ve čtvrtek téměř vždycky zaspím a dnešek rozhodně nebyl výjimkou. Jelikož jsem ještě školou povinná, zákonitě mi na tento den vycházejí ty nejhorší předměty.
Ankh
Když jsem tě potkala poprvé, považovala jsem tě za širokou a špinavou řeku. Bála jsem se tě kvůli tvé hloubce a tmavé barvě vody. Potom jsem začala putovat proti proudu a najednou už jsi nebyl tak temný a občas jsiodrážel i zlaté odlesky slunce.
Postupně jsi se měnil ve stříbřitou říčku plnou ryb.
Léto ostružin
Byli dva a šli po kolejích. Na zádech těžké krosny a lehce se drželi za ruce, když se pokoušeli balancovat na rezavějících kolejnicích. Vítr si pohrával s ohnivým vodopádem jejích, a tmavými vlnkami jeho vlasů. Přinášel vůně vzdálených lesů, kterými ještě neprošli, prudkých potoků, ze kterých ještě nepili a kupek čerstvého sena, ve kterých se ještě neukládali k spánku zároveň s blednoucími hvězdami.
Krása okamžiku
Utíkám po mracích až k zářícímu slunci,
cítím, jak mě hladí svými paprsky
a ve vlasech mi profukuje vítr,
který přináší voňavé pozvánky
Živé kultury
ŽIVÉ KULTURY
Minulý čtvrtek jsem přišla domů, odemkla a opřela se ramenem do dveří. Ty se trošku pootevřely a zase mě plavně vypinkly na chodbu. „Ha. “, pomyslela jsem si a opřela se rázněji, načež jsem prolítla předsíní a zaparkovala nosem v haldě špinavého prádla.
Nevěřím
Nevěřím, že už to skončilo
nevěřím, že už se nepotkáme
nevěřím, že zbývá jen pár vzpomínek
Ty dny mě poznamenaly svou pečetí