Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePříroda
Výběr: Print
13. 11. 2004
9
1
6175
Autor
cekanka_ucekana
Prolog
Koukám od stolu otevřenejma dveřma a vidim větev. Včera na ní visel ještě jeden poslední list.
Jsem vyloženě přírodní člověk. Když mi jde přes cestu mravenec, vyhnu se mu. Berušky jsem zašlapávala akorát ten rok, co byly přemnožený. Za mala jsem v přírodě vyrůstala a pak mě šoupli do paneláku v Braníku. Docela nezvyk. Je pravda, že když se vyklonim hodně z okna v ložnici a je dobrý počasí, vidim mezi dvěma panelákama kopec. Barrandovskej. Zelenej. Ale nesmí bejt inverze. To pak nevidim ani ty paneláky. To je náhodou fajn. Zapálim si, visim v okně a představuju si za inverzním mrakem lesy a zajíce. A hajnýho.
Přede dvěma lety jsem se rozhodla pro radikální životní změnu a návrat ke kořenům a vydala jsem se na jih Čech, abych tam žila a pracovala a hlavně se radovala z přírody. Práce se nenaskytla, zato se naskytl pronájem motorestu. Barák mezi kopci a lesy, sice u silnice, kupodivu, přesto daleko ode všeho. A tak jsem do toho skočila. Prvních několik dní mě vždycky někdo přivezl přede dveře a ode dveří mě zase odvezli a práce jsem měla habakuk a tak jsem na kochání neměla čas. Pak jsem jednou musela odjet autobusem ze zastávky vzdálené přes parkoviště od domu. Krátce po rozednění jsem stanula na volném prostranství a prvně jsem se rozhlídla kolem. Kopec, kopec, kopec, les, kravín, krávy. Stála jsem tam s rozpaženýma rukama a udiveně jsem si mlela pod vousy: "Jé, kopec, jé, krávy, jé, les...", ta pani, co přišla taky na autobus se tvářila vyděšeně. Nesdílela se mnou moje nadšení. Do kopců se plahočila, krávy za kuropění dojívala a měla plnej barák much. "Počkejte v zimě, jak se vám to tu bude zajídat!" prorokovala. Nevěřila jsem. Miluju zimu, závěje, havrany a zajíce, hopkající přes lány. Ovšem mouchy se mi začaly zajídat brzo. Budily mě každý ráno v půl sedmý a vzhledem k tomu, že jsem vedla pohostinství a čepovala jsem do dvou do tří, bylo to nepříjemný. No, nepříjemný, budu upřimná, nenáviděla jsem je, mouchy a pak i ty krávy. tak nějak mě ten pohled na kopec s pasoucím se dobytkem přestal dojímat.
Jo, jednou jsem se vyspala. Přijela kamarádka, dali jsme něco alkoholu a něco THC a Zdenička začala lítat po baráku a vybíjela mouchy novinama. Seděla jsem se založenejma rukama a s nohama na stole a smála jsem se její najivitě. Co vybije, zase přiletí. Uložila jsem ji na zem, na matrace vedle mojí postele a krásně se nám spinkalo a spinkalo a já se probudila v osm a lekla jsem se. Kde mám mouchy? Ha, ono se jí to podařilo! Ona je fakt vybila! Radostně jsem se vrhla z postele a dostala jsem záchvat smíchu. Nebyly to dozvuky konopných inhalací. Byl to pohled na Zdeničku, kterej mě rozesmál. Ležela blaženě spící ve spacáku a skoro pod těma mouchama nebyla vidět. Tož jsem ji v duchu poděkovala, rozhodla jsem se, že si ji ponechám jako jedinou schopnou mucholapku a odešla jsem vařit guláš.
Zimy jsem se nedočkala, teda na jihu jsem se jí nedočkala, neboť se mi příroda pomstila a vyslala velkou vodu. To od ní nebylo hezký, ještě teď splácim dluhy, promiň, brácho.
No a tak se zase vyklánim z okna ložnice a o víkendech utíkám do ZOO. Vlastně kecám, tuhle jsem přírodu potkala cestou z práce. Šla jsem na Vltavskou na noční autobus a když jsem přecházela koleje, přede mnou přeběhl potkánek. Jů, příroda, zavýskla jsem a sledovala ho pohledem. Vběhl pod stánek s langoši, tam na něj čekali kamarádi, radostně ho vítali a potom společně hodovali.
Epilog
Víš, jak je skvělý ležet v noci na jehličí s člověkem, kterýho miluješ a koukat do větví?
Na jehličí ne, na dece... Jo, na dece a v létě!
Koukám od stolu otevřenejma dveřma a vidim větev. Včera na ní visel ještě jeden poslední list.
Jsem vyloženě přírodní člověk. Když mi jde přes cestu mravenec, vyhnu se mu. Berušky jsem zašlapávala akorát ten rok, co byly přemnožený. Za mala jsem v přírodě vyrůstala a pak mě šoupli do paneláku v Braníku. Docela nezvyk. Je pravda, že když se vyklonim hodně z okna v ložnici a je dobrý počasí, vidim mezi dvěma panelákama kopec. Barrandovskej. Zelenej. Ale nesmí bejt inverze. To pak nevidim ani ty paneláky. To je náhodou fajn. Zapálim si, visim v okně a představuju si za inverzním mrakem lesy a zajíce. A hajnýho.
Přede dvěma lety jsem se rozhodla pro radikální životní změnu a návrat ke kořenům a vydala jsem se na jih Čech, abych tam žila a pracovala a hlavně se radovala z přírody. Práce se nenaskytla, zato se naskytl pronájem motorestu. Barák mezi kopci a lesy, sice u silnice, kupodivu, přesto daleko ode všeho. A tak jsem do toho skočila. Prvních několik dní mě vždycky někdo přivezl přede dveře a ode dveří mě zase odvezli a práce jsem měla habakuk a tak jsem na kochání neměla čas. Pak jsem jednou musela odjet autobusem ze zastávky vzdálené přes parkoviště od domu. Krátce po rozednění jsem stanula na volném prostranství a prvně jsem se rozhlídla kolem. Kopec, kopec, kopec, les, kravín, krávy. Stála jsem tam s rozpaženýma rukama a udiveně jsem si mlela pod vousy: "Jé, kopec, jé, krávy, jé, les...", ta pani, co přišla taky na autobus se tvářila vyděšeně. Nesdílela se mnou moje nadšení. Do kopců se plahočila, krávy za kuropění dojívala a měla plnej barák much. "Počkejte v zimě, jak se vám to tu bude zajídat!" prorokovala. Nevěřila jsem. Miluju zimu, závěje, havrany a zajíce, hopkající přes lány. Ovšem mouchy se mi začaly zajídat brzo. Budily mě každý ráno v půl sedmý a vzhledem k tomu, že jsem vedla pohostinství a čepovala jsem do dvou do tří, bylo to nepříjemný. No, nepříjemný, budu upřimná, nenáviděla jsem je, mouchy a pak i ty krávy. tak nějak mě ten pohled na kopec s pasoucím se dobytkem přestal dojímat.
Jo, jednou jsem se vyspala. Přijela kamarádka, dali jsme něco alkoholu a něco THC a Zdenička začala lítat po baráku a vybíjela mouchy novinama. Seděla jsem se založenejma rukama a s nohama na stole a smála jsem se její najivitě. Co vybije, zase přiletí. Uložila jsem ji na zem, na matrace vedle mojí postele a krásně se nám spinkalo a spinkalo a já se probudila v osm a lekla jsem se. Kde mám mouchy? Ha, ono se jí to podařilo! Ona je fakt vybila! Radostně jsem se vrhla z postele a dostala jsem záchvat smíchu. Nebyly to dozvuky konopných inhalací. Byl to pohled na Zdeničku, kterej mě rozesmál. Ležela blaženě spící ve spacáku a skoro pod těma mouchama nebyla vidět. Tož jsem ji v duchu poděkovala, rozhodla jsem se, že si ji ponechám jako jedinou schopnou mucholapku a odešla jsem vařit guláš.
Zimy jsem se nedočkala, teda na jihu jsem se jí nedočkala, neboť se mi příroda pomstila a vyslala velkou vodu. To od ní nebylo hezký, ještě teď splácim dluhy, promiň, brácho.
No a tak se zase vyklánim z okna ložnice a o víkendech utíkám do ZOO. Vlastně kecám, tuhle jsem přírodu potkala cestou z práce. Šla jsem na Vltavskou na noční autobus a když jsem přecházela koleje, přede mnou přeběhl potkánek. Jů, příroda, zavýskla jsem a sledovala ho pohledem. Vběhl pod stánek s langoši, tam na něj čekali kamarádi, radostně ho vítali a potom společně hodovali.
Epilog
Víš, jak je skvělý ležet v noci na jehličí s člověkem, kterýho miluješ a koukat do větví?
Na jehličí ne, na dece... Jo, na dece a v létě!
1 názor
super, to mě jako přírodního člověka chytlo, až na to kouření při inverzi, pravděpodobnost jehličí se šiškama je asi ještě větší :^) ale přes 100 % to asi nepůjde. t*
cekanka_ucekana
29. 11. 2004
eště lepší sou šišky..malý borový...sme jednou táhli s takovou mojí ani nevím co to bylo za divnej vztah a cestou sme zkoušeli ležet uprostřed silnice na kanálovým víku a pak na borových šiškách v lesiku...hádej co bylo lepší?
cekanka_ucekana
29. 11. 2004
prdlajs:)) v těch šiškách sme mávali rukama a nohama jako dyž ve filmu dělaj do sněhu motýla....
cekanka_ucekana
29. 11. 2004
já nevím jako přírodní člověk bys to mohla chápat... romantika vůně jehličí a ták ne?
cekanka_ucekana
29. 11. 2004
jaká je pravděpodobnost současného výskytu šišek a jehličí na jednom místě? zkus hádat :)
cekanka_ucekana
29. 11. 2004cekanka_ucekana
29. 11. 2004
Zákon zachování much.... no je to o kusu života a vlastně o ničem ... ale fakt hezky se to čte
Prijemne cteni, navic autorka spravne vystihla pointu
a to ze druha strana za rekou nam vzdycky prijde nejak zelenejsi.....:-)*
Ja se priznam, ze skoro kazdou sobotu jsem v lese - pesky, na kole na bezkach - a porad rikam, podivej, tu jsou stopy od jelena....a taky od lisky.....a tady od zajice.....a podivej se na ten strom, jak je krasne zelenej.....a tehnle....jak je nadherne rostlej.....a podivej, jsme v cedrovym haji....jezisku to je nadhera.........obcas jedu i na chatu....a jezdim po jezere a pletu si bejky s losama v riji.....a porad civim na vodu a stromy....a zasnu ze na kazdym metru je hrib.....:-) A jsem jak maly dite nadseny ze vseho....a rikam si, ze se tam odstehuji.....Ale to jen na chvili...protoze vim....ze je jen otazkou casu, kdy bych zacala zase snit o tom, jaky je to prima zit ve meste...:-)
cekanka_ucekana
17. 11. 2004
mně to nějak nezaujalo - teda pasáž, kdy sis něco mumlala pod vousy je asi vtipné, asi to fakt neni jen totální potření sebe sama frází - ale jinak je to jen takový útvar, kdy ses potřebovala vypsat a zatímco ti mladí tady potřebují k tomu užívat milionů metafor, aby to žilo, aby ten text byl živý, ty si jen tu atam dopřáváš nuancí odkazů na přírodu v kontrastu k civilizaci - je moc fajn, že tam nikde nemáš nějakou mesiášskou ambici varovat, protože takhle vykotlané dílo by si to nemělo dovolovat... beru to jako sebesdělení, obzvlášť vzhledem k tomu závěru (já tam nepopírám tu metaforičnost).. a jinak, asi se taky jen sebevypisuju, když se tolik pozastavuju nad tímhle... atd do nekonečna