Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAch, kamaráde
20. 10. 2000
5
0
3351
Autor
Stínovlas
Chtěl své rozhodnutí zvrátit.
Jenže již bylo dávno pozdě.
Sklenku už nestačil dopít,
v kapse zmačkanou fotku,
jak tam jsou svoji.
Kráčel válečným vřavám
vstříc v ponurém stejnokroji.
Hlasité staccato výstřelů
spolklo poslední výkřiky života.
Polapil taky jednu včelu.
Místo žesťů a bubnu
poslední píseň vlci mu zavyli.
Krajina rudě rozkvetla,
jenže vlčí máky to nebyly.
V posvátném tichu bloumám
ztemnělým parkem křížů.
Zašedlé nápisy zkoumám,
plameny svíček kynou mi na pozdrav.
Kdyby tak šla vrátit ta chvíle…
Nejspíš bych stejně nezmohl nic.
Tady odpočívá. Jsem u cíle.
Když náhle přiletěla,
horká a lesklá střela,
uprostřed mýho čela,
našla si mrcha cíl....
Oj, tak tohle už je lepší! Dobrý námět, více fantasie a metafor.
Poměrně zajímavá forma. Ale občas se zadrhávám a vázne rytmus.
Trochu nápaditější rýmy by neškodily - viz. bloumám - zkoumám, zavyli - nebyly.
Prostě můj názor tak, jak to cítím - nejsem žádný profík ;-)
Pokračuj.
temu nade mnou: nádhera. nejlepší veš, jež jsem poslední dobou četl: skutečně nikdy nevíme
kdy po nás někdo vystřelí. houuuuuuu. tip pro neznameho....
rošťák papoušek jen tiše polkl, dal píp a honem klikl na "zpět",
aby svým vřískáním nerušil tichou pietní atmosféru...
uznale kynu palicí,
meč jsem již zasul za záda,
luk držím ve své pravici,
a tvrdím: je to paráda...