Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seProč to píšu?
Výběr: chroustjazz
22. 11. 2004
5
0
1469
Autor
Deniskaa
Každý má určitě v životě chvíle kdy se potřebuje vypovídat.Někomu se svěřit a cítit lásku někoho vám moc blízkého.Ale ne vždy s vámi někdo ve vašich smutných chvílích bude a co potom?Já to řeším tím,že se prostěvypovídám kousku papíru.Nevím jestli se mi uleví nebo mně ta věc přestane užírat,ale mám pocit,že jsem to někomu řekla,že to z mé hlavy vyletělo.Samozřejmě je jen málo lidí,kteří se někdy dozvědí co jsem v těch chvílích napsala.Všechny myšlenky se nedají říct všem to určitě potvrdíte.Takže je hodně věcí,které jsem napsala a nikdo jiný než mé očko je nespatřilo.Ten kdo má aspoň trošku představu o tom o čem píšu tak mi určitě rozumí. Smutek,bolest,špatná nálada,ale i velké štěstí nebo strašná radost z něčeho moc krásného.Musí ze mě nějak ven.Já když jsem smutná,chci být v něčí náruči a poslouchat krásný a něžný slůvka někoho kdo mě miluje.Ne vždy můžeme mít to co chceme bohužel to tak je a vždy bude.Já si lehnu do postele,vezmu si mého oblíbeného plyšového pejska,pustím si CD s největšíma a nejkrásnějšíma ploužáčkama a přemýšlím, vzpomínám.Ne vždy je to vzpomínání příjemné. Prostě se to nedá zarazit a musí my v hlavě kolovat tolik hrozných vzpomínek,že se pomalu bojím že nemám žádné hezké.Ale pravda to není.Pocit,že jsem na světě pro nic se mi zdá být pořád víc a víc reálný.Už ani nevím kdy jsem večer usínala bez vzpomínky na to všechno,a s pocitem štěstí.Nevím proč jsem den co den smutná,nevím proč mně nebaví to co dřív,proč se nezajímám o to o co dřív,co se změnilo?Neodvažuji se říct NEVÍM.
Nicollette
17. 12. 2004
Zalézt, vyspat se, ještě pomáhá se dloooouho sprchovat. Tyhle pocity má každý. Já jich mám někdy tolik a tak dlouho, že si říkám, že to snad není možný a jestli si nemám radši jít lehnout na smetiště. Ale stačí maličkost a je to pryč. To je život.
QuentinRodrigues
24. 11. 2004
holka, mame podobny vnimani. taky se nekdy uchyluju k tomu, ze lehnu do postele, pustim si hudbu svyho srdce a se slzami vzpominam. za to se nestydim. jsem taky clovek, ze jo:-)