Jako by na střechách byl sníh…

Kdepak. To měsíc na ně svítí!

Jen ryba už je polapena v síti,

dárky ukryté ve skříních.

Sníh nenapadal. Ještě ne.

Byla by zima Jezulátku.

Je u maminky schoulené

a snad se těší na pohádku.

Ze suché trávy pasáček

a z posledních pár jiskřiček

hřejivý oheň rozdělává!

Maličkým dětem už se oči klíží.

Ať se to blíží! Ať se ten den blíží!

Kdy Ježíšek nám dárky dává…

Ježíšek malý neví o té práci.

Jesličky voní po plínkách.

A Josef ve svých vzpomínkách

do Nazaretu z Betléma se vrací.

Dílna je tam a spousta krásných věcí!

Židle a stůl a kamínka.

Postýlky, hrnce, malý ptáček v kleci…

A Mariina maminka.

Tak dobře by tam bylo jeho ženě.

Odpočívá tu vedle něho

tak sladce. A tak unaveně.

Do pláště ji, co do peřiny,  skrývá,

Ježíška  do kabátu svého.

Blíží se ráno a to chladno bývá.

Nebe se zdobí hvězdami.

Nad chlívkem mezi skálami

cypřiše voní, šumí les,

pasáček dříví nedones.

Ohýnky hasnou opuštěné,

k Betlému svoje stádo žene,

potkává další pastýře

a ví to, co je k nevíře.

Nejmenší děti rychle spí.

Svátek je napsán v kalendáři!

Ježíšek dopis rozlepí!

I my, kteří jsme nechtěli,

té noci, která jak den září,

jsme uviděli anděly.