Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sevor
Autor
stromovka
některé mé smázlé nejdou vrátit, tak sem budu vracet takto aspoň ty, co mám nejradši a byly na Totemu věnovaná
Potkali se v lese.
Bez závor.
Byla loď,
byl vor
a na něm oni dva.
Tma za zády
jim tiskla světla za slova.
Když žne se otava,
voní to až k závrati
-dětství se přesýpá
tak pomalu).
Žali své dny minulé.
Tři roky jim v prsty zarostly
a těžko mohly dotýkat se
za těla.
A přece dotkli se.
Žaly ... dny minulé ....
Křičela: tudy ne
- tou cestou
kde břehy jsou tak vzdálené
a nebe padá, země žhne,
země žhne a nebe padá
- tudy ne ...
Dotýkal se boků
rukama (tam v trávě)
a jeho oči
hledaly jim směr.
Vracel se za křik,
promíjel.
Vracel se a hledal
směr.
Vracela se z daleka.
Vracela se ze svých pokřivených
zrcadel.
A její stín šel
před ní
- tma se smála
bezzubými ústy
mrtvých žen.
Zasadil jsi
svět - pak někde
v sobě řekla a:
neutekla
A dál byl proud
a vor
a na něm oni
dva.