Předsudky

Předsudky

Ležela na lavičce v parku,

Oči zavřené, dýchá?

Tenký pramínek mlhy od úst.

Dýchá.

„To je dneska mládež, žejo pani!? Válí se to po večerech na ulici, no člověk se málem bojí tudy chodit!“

„No máte recht, zrovna jak tady leží, no je to nechutný. Určitě někde ukradla peníze a koupila si za ně drogy!“

„Možná bysme měly zavolat policii- to neni jen tak, aby se tu takhle válela! Jen ať ji odvedou na stanici, nebo na záchytku!“

„No moje slova! Takovýhle chuligáni by měly jít rovnou za mříže! Kdo ví, kolik peněz už takhle nakradla! Mě vám tuhle přesně takováhle holka chtěla za bílýho dne ukrást kabelku!“

„No jo, pravda! No hned bysme měly teda zavolat na tu stanici, ať si ji odvezou než oloupí další bezbranný lidi, žejo?“

„Ježiš, no podívejte na ni, jako by ani nedejchala!“

„Víte,já myslim,že takovýhle trosky, co jen využívaj stát, by měly pomřít!“

„Berete mi slova z úst. Fuj, jdeme dom, ať si tu ta feťačka zdechne.“

Kdyby se jen malinko snažily, viděly by bolest v její tváři a loužičku krve pod lavičkou.

Jmenovala se Lenka, studovala na gymnáziu, měla IQ 150, chtěla jít na vysokou školu. Když se večer vracela domů zkratkou parkem, neznámý pachatel ji brutálně znásilnil a pobodal nožem. Doufala, že když dokáže dojít k nejbližší cestě, někdo jí pomůže.

Ležela na lavičce v parku,

Oči zavřené, dýchá?

Kdybyste místo keců zavolaly záchranku, mohla by.

             -„Ale ona přeci měla kapsáče a piercing v obočí!“