Víra

Rozpadající se tělo,

v zemi hnilo

a mě se plakat chtělo

při pohledu na Tvé dílo.

Odkud jsi přišel?

Proč tu jsi?

Ty krutý přízraku

černé noci

Usmíváš se,

když my pláčem.

Řehtáš se,

když umíráme

a krvácíš,

když lásku rozdáváme.

Ty, černý anděli

jsi pokušení každého hříchu

a já volám

ve ztraceném tichu

po světle...

Proč mě vrháš do temnoty,

když já jsem jediný spasitel

proč mě mučíš na skřipci,

což pomáhat lidem je hříchem?

A tak stojím tiše,

v kaluži své čisté krve

a z mých očí kanou slzy

můj konec se blíží

už brzy....

Vztahuji ruce k nebesům

vzpírám oči k andělům

Vy božská stvoření

přijďte si pro mě!!!

Mé tělo klesá do špíny

má duše se rozpadá

a nebe klene se nade mnou

a andělé?

Jsou hluší!

A tak skonal jsem,

já, jediný spasitel

pokorně přidal se k prokletým

a temná královna

vztáhla ke mě svou ruku

a utišila můj hlad, po víře.

Tak laskal jsem její ruce

líbal její rty křičící po krvi

a konečně jsem pochopil,

že víra klade mi svět k nohám,

však špatná víra

zabíjí!