Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sedrevorubač
23. 12. 2004
2
0
1181
Autor
lordrahl
Keď sa vtáky ozvali
musí drevorubač do hory
pripraví si sekeru
a vyseká celú horu
ranná rosa padala
celého ho zakryla
keď tak kráča ráno horou
naďabí tam na netvorov
veľkí a zlí trolovia
napadnú ho v lese z krovia
trolovia však majú smolu
drevorubač má veľkú silu
schmatne veľkú sekeru
a pošle ich do hrobu
má však vestu krvavú
aniely ho volajú
on však nechce
zomrieť na tomto mieste
vyberie sa naspäť domov
za manželkou milovanou
celou cestou krváca
a život sa vytráca
už je telo studené
pre supov ako stvorené
keď tma padať začala
manželka ho čakala
on však nikdy nepríde
už nič z toho nebude.
2.varianta
Keď sa vtáky ozvali
musí drevorubač do hory
pripraví si sekeru
a vyseká celú horu
ranná rosa padala
celého ho zakryla
keď tak kráča ráno horou
naďabí tam na netvorov
veľkí a zlí trolovia
napadnú ho v lese z krovia
trolovia však majú smolu
drevorubač má veľkú silu
schmatne veľkú sekeru
a pošle ich do hrobu
má však vestu krvavú
aniely ho volajú
on však nechce
zomrieť na tomto mieste
vyberie sa nasäť domov
za manželkou milovanou
celou cestou krváca
a život sa vytráca
niečo ho však čaká doma
že by jeho milá žena
a tak berie všetky sili
čo ho pred tým opustili
keď sa stmievať začalo
telo sa domov dostalo
teraz leží v teplúčku
a s manželkou na lôžku.
dve verzie su dobre...
ale forma? nech sa to bud rymuje alebo nerymuje lebo som z toho vol
groarch...
kus chleba do mošny a na nohy škorně,
pak vyrazit na dřevo rázně a svorně,
pokácet kmenů pár, pak chleba sníst,
jak by řekl autor:" zrubať trolov a domov isť."
ale jinak dobré, sice bych to zadal spíše jako dětskou říkačku, ale je to nenáročné na myšlení a dvojitý konec je vážně dobrý nápad, takový alternativní, černobílý konec
ex se usmívá :)
Pohlédl jsem na svět
i vzhůru k nebi,
kde slunce svítí,
jak slunečnice květ.
Mraky po nebi pluly,
čas utíkal pomaleji.
Já snil jsem v mechu
a ptáků písně zněly.
Snil o lásce a o naději,
jež naplňuje druhé,
stejně tak i o štěstí,
v tom slově, rád ho vyslovuji: LÁSKA, ať žije,
ta čarodějka smyslů!
nejsem ten, kdo ji laská,
kdo ji dává vše co má.
augustin> myslím, že každej ňák začíná ;-))
Mi se líbí - epika tady chybí a i když třeba StvN říká, že všechna epika je už napsaná, myslím, že snažit se dál je fajn .. :-)
Jako prvotina dobrá, TIPnu si
Augustin_Šípek
25. 12. 2004
nejsem si jistý, zda jsem ji publikoval ..
Já jen, že se mi zdálo nepěkný, jak ses tady vyjádřil - jinak - za opis Tvýho dílka se Ti samozřejmě omluvuju ;-)