7) Nedůvěryhodný příběh rytíře Prdníka z Prdníku, jeho věrného koně Kýblíka, neuvěřitelné hromadě marihuany a co z toho bylo…

Nikdo, ani rytíř Prdník s Kýblíkem neví, jak dlouho tam vlastně řádili a následně leželi. Vzbudilo je až vycházející slunce nad krajem světa.


„Proboha! Kýblík, podívej! My jsme na kraji světa!“, vykřikl zděšeně rytíř Prdník a opravdu byli. Na obě strany se táhnul kraj pevniny omývaný mořem.


„A měl jsem pravdu já!“, vykřiknul nadšeně Kýblík, „když jsem tvrdil že na kraji světa je moře a ne časoprostorová smyčka!“


„Ano, měl jsi, Kýblíku, pravdu.“, pravil pan král Rosťa přicházející k rytíři a Kýblíkovi.


„Jé, hele, pan král Rosťa!“, vykřikl rytíř Prdník.


„Kde se tu, pane král, berete?“, zeptal se ho Kýblík.


„Já sem chodím každý den na ranní procházku. Máme to tu kousek za hradem, podívejte, támhle nad těmi stromy je vidět věž našeho hradu. Mimochodem, seznamte se – tohle je můj dobrý přítel, pan král Helmut!“


„Eh, cože? Vy jste pan král sousedního království?“, zeptal se vyjeveně rytíř Prdník.


„Vy se znáte?“, připojil se s udivenou otázkou Kýblík.


„Ano, včera odpoledne jsme se tu seznámili poté, co jsem si omylem nasypal do oběda místo vegety marihuanu.“, vysvětlil pan král Helmut, „ Možná jste slyšeli ty výkřiky když jsme se potkali. Jistě si dokážete představit naše prvotní zděšení… ale pak jsme se pod vlivem pozitivních vibrací spřátelili.“


„A dohodli jsme se na věčném míru!“, pravil nadšeně pan král Rosťa.


„A taky jsme se domluvili na tom, že zruším všechny McDonaldy a udělám z nich rockové kluby.“, doplnil pan král Helmut.


„A… a co ten včerejší koncert?“, zeptal se pořád zmatený rytíř Prdník.


„Ten nápad vznikl právě tady. Zrovna jsem se odsud vracel když jsme se, Prdník, potkali u lesa a poslal jsem vás do Kyžlířova. Ten nepřátelský rytíř co jste ho potkali na cestě tam, byl přestrojený rytíř Honza, poslali jsme ho aby vás zdržel než se dostaneme do Kyžlířova. Domluvili jsme se s ním když jsme ho tu včera potkali.“, vysvětloval pan král Rosťa.


„Vidíte, pane rytíř! Já jsem vám to říkal, že šel sem a ne se vyčůrat!“, vykřikl vítězoslavně Kýblík.


„A proč jste se všichni potkali zrovna tady?“, vyzvídal dál rytíř Prdník.


„Všechny co jsou zhulení napadlo, že Zeměkoule je placatá a hledají kraj světa. Podívejte!“, vysvětli pan král Rosťa a ukázal za sebe. Na zemi se povalovala spousta rozjařených lidí a spousta jich přicházela. Neustále se ozývaly výkřiky typu „podívejte, jsme na kraji světa!“ a „já jsem to říkal“ a hlavně nepřetržitý smích.


„A jste si jistí, že je to opravdu kraj světa?“, vyptával se rytíř Prdník.


„Naprosto.“, odvětil rezolutně pan král Rosťa. „Několikrát jsem obešel celý okraj dokola.“


Pak rytíř Prdník roztáhl ruce jakoby chtěl všechny naráz obejmout a do širého okolí zařval: „A když už jsme všichni tu, co kdybychom si všichni zahulili!?“




A tak zavládl na celém ostrově Lopenice věčný klid a mír.

---