Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMezi mnou a ...
31. 10. 2000
2
0
2192
Autor
Vio
Kořenem stromu zapuštěný v zemi
Tvá ústa ochucená ústřicemi
V zapadlém přání dávné jsou břehy
Doteky tekuté a nemrznoucí něhy
Nasycen touhou po životě
Instantní city tlačí v botě
A odevzdané dlouhé chvíle
Někdy i mile provinilé
Byly nám pustou výplní
Bubnem, co dávno neduní
Vyprahlé vzpomínky zas pálí
Dokud je opět nezahalím
Šedivým pláštěm smutků zimy
Než přijde za mnou pocit jiný
Zachutná novou příchutí
Do ničeho se nenutit
Jsou lepší sousta bez bolesti
Než dvakrát přelomené štěstí
Vychutnat novou jarní mízu
Opustit malost všeho hmyzu
A vyplout nad hladinu snění
Za dalším světa překvapením
JarekSlintal
26. 09. 2001
Ach jo...já té poezii prostě nerozumím. Tohle mě totiž úplně porazilo, znovu nadzvedlo a odhodilo, jak dobré mi to připadá! Bojím se, že je-li tohle záznam snížené kvality, nedostačují se mi v mozku receptory pro vnímání záznamu kvalitního.
Jak tu tak čtu názory od elity písmáctva (vč. autora samého) které jsou skoro opačného ražení, chce se mi brečet... ;-))
"instatní city tlačí v botě" a "dvakrát přelomené štěstí" jsou geniální obraty a moc mi do celku nezapadají, ehm... možná zkrátit? Mno, možná bych jenom neměl zkoušet číst po dvanácti hodinách v práci :-(
Miroslawek
31. 10. 2000
Je to dobré...AABB mi vůbec nevadí. Instantní city mě dostaly a proto ti dávám tip. Díky...
ššššššššššššššššššššššš..cvak.ššššššššš cože? ššššššš /hluk/
Hmmm, ne vždy se vyplatí tasit starou tvorbu
mezi Tebou a životem...
na archivní kousek se mi dost líbí... asi díky té naději a víře v lepší zítřky:o)