Animí Aequilíbritás

mně se to líbí....na hlubší kritiku se asi nezmůžu..pocit dobrý a tip*

Sdílím názor Břízy, Máry, Bandasky i Printa. Vis filozofickym vykladem (vykakadlem) se z basnicky nic lepsiho neudela. Aje fakt, že jen kvůli tomu, že s Tebou ve většině básní sympatizuji, nemohu u těch horších z "kamarádství" pokračovat. V tom kamarádstvi nepatřuji. Naopak. Kamarád řekne i pravdu, která bolí. Nic než pravdu. Jak jsem již psal, Dej si na verších více záležet. Pak to mnohem více vynikne, neboť myšlenky v tom jsou VELMI dobré. A za ty ostatne od ostatnich i ode mne dostáváš TIP.

diky, Kaguasi ,o))

Forma docela pokulhává, rytmus především, báseň se čte poměrně těžce, k tomu tématu básně jsi si podal výklad sám

Cyrano: přesně!!! díky

Nevím, kdo je s kým jaký kamarád, ale mám pocit, že na této straně chybí odvaha vyjádřit subjektině pravdivou kritiku. Merle to jediný málem udělal, ale pak se zasekl. Nechtěl se asi dotknout uměleckého ega svého kolegy. Tato báseň je prostě podprůměrná až slabá. Rytmus žádný, rým násilný a obsah monotónní, ufňukaný, rádoby nábožensko relativně vesmírný. Jako většina písmáckých srágor. Lidi, máte schopnosti a talent, ale drobíte ho v egomanických exibicích a navzájem si při tom foukáte svou ješitnost. Někdy je to opravdu hrůza pohledět.

Poslední sloka měla jistě původně znít nějak takto: Příjde den, z dolů jde plamen a dým, příjde den, zůčtujem spolu! Snaha jistě byla, ale ruku na srdce, snaha vždy nestačí. Nebo jinak: cesta dobrá, ale směr...

Bandaska! Sdílím tvé kritické nadšení a postřeh v tom, že jsi odhadla, jak to tady chodí - kamarád na kamaráda!:-) Fakt je ovšem také ten (alespoň pro mě), že právě tenhle ten opus patří k tomu, k čemu se dá vůbec nějak vyjádřit. Za svým tipem si proto stojím!:-)

A smutny vezen takto mluvi k nim:

no jo, bohužel tohle jsem v tý básničce při čtení nedokázal najít... ani náznakem

Napíšu, co mě napadá: Ano: to je pokus o "těžkou" poezii... - s tou je ale problémů hned několik: 1)zdá se, že filozofický kontext dnes obecně jaksi neexistuje a tak je sdělnost snížena 2)nalézt v této oblasti něco neotřele -objevného je asi dost obtížné 3)jazyk zbytečně "archaizující" (...vně, však, jest, čili...), což snižuje čtivost již tak dost omezenou tématem na úzký okruh čtenářů. Nicméně:je to nesmírně sympatické, že někdo tímhle směrem pošilhává a hrubozrnný verš dává tušit, že se bude dále usazovat... zde asi jasný nadprůměr!

hele, než slabý rýmy, to radši nerýmuj vůbec... vím, že je tu důležitější obsah, a kromě konce (který nějak unikl mojí logice) je to skvělé... a to až tak, že tip

nějak na tohle nemám náladu ;o(((

VAZNA SEBEKRITIKA ANEB ODOVED MERLEMU I VSEM puvodne jsem zamyslel napsat text pro kapelu meho kamarada, ale pak me napadly verse... pri psani jsem se stylizoval do osoby, ktera ma byt druhy den popravena - to k tomu latinskemu nazvu "dusevni vyrovnani" a potazmo i k obsahu. merle: posledni sloka uzavira celkovy myslenkovy koncept A.A.. v te prvni poukazuji na rozdil pohledu zevnitr (to je neomezeny rozhled, ale bez moznosti zmeny uhlu na vec a zvne, kdy clovek vlastne ziskava nadhled a mimo jine i vetsi miru objektivity) druha sloka je o dialogu cloveka se Stvoritelem, at uz si pod nim mysli kdo chce co chce. v krestanskem pojeti leckdy clovjek sklouzava k tendenci: Boze, udelej... , Boze, proc... a pod. podle me (a vyjudriji to i zde) by clvjek nigdy nemel prestavat klast otazky na to, co nezna a co chce pochopit/objevit/poznat a zaroven by nemel ocekavat odpoved ve stylu TAKTO a ne jinak, AMEN. Buh (nadherne to vysvetluje Exupery v Citadele) - je-li - je pro clovjeka Bohem mimo jine i proto, ze neodpovida na jeho prosby, kdy clovjek chce, ale kdy a jak to On uzna za nejvhodnejsi a casto "nam nedava to, co chceme, ale to, co bychom meli chtit". ci-li vytrvat, nevzdavat se a neuzavirat se pred necekanou odpovedi, ktera muze prijit v jakekoliv forme odkukoliv. treti sloka se nejvice priblizuje puvodnimu textu pisne o odsouzenci.je v ni zminka zitrejsiho dne a zaroven se v ni snazim vystihnout stesti clovjeka, ktery se "dusevne vyrovnal". jiz nemudruje nad zitrkem, ani uz nelka na minulost. proziva pritomny okamzik a je za nej vdecny - je v harmonii s zivotem. zaverecna a zrejme nejmene zrejma sloka nastinuje mi to zrejme, setkani cloveka se Stvoritelem, kdy Bůh odpovida clovjeku usmevem - oba dva vi a uz nepotrebuji mluvit. urcite jsi to jiz nekdy zazil, kdyz si s nekym rozumis, ze se na sebe jen podivate a slova ztraceji vyznam. verim, ze pokud clovjek v zivote dojde k dusevnimu klid = vyrovnani, predstoupi pred Stvoritele bez zbytecne hrdosti i pokory. prijde primy (viz. Budha), s cistym stitem (treba zaver Cirana). jako celek jsem basen koncipoval coby zamysleni a svoji tezi o zivote. nevztahuji ji na krestanstvi ani jine nabozenstvi - to je jenom odrazem k metaforam, kterych uzivam. stejne tak muzeme hovorit o nirvane, akorat jinymi, vhodnejsimi slovy.

Nebo Cyrana?

suva: pravda :o((

úžasný! *! pro Tebe...

Skvělé (*)