Nevěrná
Prsty chtějící,měsíc měníce,nevěry chvějící,ty zas majíce,CO PÁLÍ.
Za z pekla naděje, (neboj) Mari ti naleje,zaplatíš svůj díl, tříprocentní tuhý líh,JEJÍM TEMPEM.
Slzy z agamy,není nad rány,snad (ne)uvěříš, že doutnající křížNESHOŘÍ.
Sen
Hvězdný šat každou noc oblékáš
a já pokaždé znovu doufám,
že se mně jen, paní, zdáš.
Tvůj úsměv však patří nám.
rytíři hvězd
Temnota nesmrtelnosti věčná je,
dokud srdce temna dál bije.
Rytíři stříbrných cest
jsou páni všech tvých hvězd.
Ty
Vidět tě je jako sen,
který se splnil.
Cítit tě je jako vůně,
která letí jarním vzduchem.
černá
Černá je barva tvá
jako barva smrti,
která nás spoutává
a dá nám pocit moci.
Apsara
Běžíš po palouku jako laň bílá
Tvoje srdce po svobodě volá,
Avšak tvoje duše uvězněná je.
A srdce, srdce dál bije.
Bez tebe
Bez tebe být,
bez tebe žít,
je ten nejtěžší pocit,
který jsem kdy mohla mít.
Jen tak
Krutý vítr bije
do dračích křídel tvých,
avšak tvoje paní žije
v myšlenkách mých.
Vyznání
Krása života je neměrná,
Jsi jako sluníčko, které prozařuje každý kousek mé duše.
Myslím na tebe, když vstávám,
myslím na tebe, když jím.
Letní spánek
Vlhké a studené kapky deště
skrápějí slzami trsy jeřabin.
Kukuřičné pole ševelí,
blíží se čas sklizně.
Píseň
Moje jméno je můj hlas
Tvé jméno je tvůj hlas
Oba hlasy se milují
a přesto se neslyší
Nevlastní sestra
Magnetická
střelka touhy míří
na tapisérii tváře
zdupané a pomačkané
Sonet o střepech
Sypu ti slova do očí
to abys viděla že jsem
po odpovědích úbočí
se slehla ztichlá zem
Hořkosladký podzim
Brokátové plátno podzimu
šarlatové slunce
šumí ve sklenici melancholie
Javorový malíř vaří mu
Horečka
Vrkoče stoupající mlhy
s kopečky polárkové zmrzliny
vidím pod víčky tvé touhy
Kapky nikdy nekončících dešťů chladí
Pes
Jednoho rána k večeru,
kdy stal se ze mně somnambul,
myslel jsem, že tě sežeru,
teď už vím, nechám si tě půl.
Tvář
Měsíc zívá
rozbřesk voní nový den
i ranní káva
Lidé cupitají ženou se do práce
Úroda
Ošatka cibulí
Čtyři sloni v sedle ošatka cibulí
s příchutí pálivého česneku
mozeček servírovaný se skývou chleba
Příliv slunce
Červená srdéčka vesele obtěžkávají chmurné podzimní jabloně,
šťavnaté dužiny s jadérky životů,
kořeny Koránu, listy ve Starém zákoně,
zaplají ohně pastýřů oveček v ohradách u plotů.
Hudebník čas
Rubášem kouzelným skrývá své pocity,
vyslyšen nebývá nikým z nás,
rád brnká si s hnilobou na city,
na struny nervové, zpívá s ním záhrobní hlas.
Křídla vlaštovek
Postavila jsi zeď nářků v mém srdci,
orosila jsi slzami trnovou růži,
kterou jsi mi dala.
Já přesto plním tvou prosbu
Nové světlo
Je tma padající přes dlouhé třásnění
vetchého béžově hnědého závěsu,
lemuje siluety nádherných obrazců a snění,
prosvicuje hrubé záplaty mého úděsu.
Barbarské ohně
V údolí na konci světa
rodí se z lůna Matky,
šlehají plameny z tváří běda,
v bolesti štkají živote jak jsi krátký.
Potopa
Pod splavem,
pod hrobovým kamenem,
utopili jsme se společně,
vodou kolíbáni jsme věčně.