Má milá

                                                               Moje milá

Dokavaď jsem tě nepotkal,

nevěděl jsem.

Teď už vím…

Oči hledaly v davu,

hledaly tebe,

tebe jedinou

setinu za setinou….

Čas běžel dál.

A já se naděje

na tebe,

skoro vzdal.

Tramvaj se ale ukázala býti spásná,

Sedělas tam ty.

Vpředu,

sama a krásná.

Já však se zdráhal.

Přijít za tebou váhal.

Ale!

Pak se cosi zlomilo,

A mé srdce pravilo.

Pravilo pravdu o pravdě samé,

mozkem dosud nepoznané.

Pak vystoupila,

Pěkná jako nebe,

Odhodlaný jsem,

Myslel jen na tebe.

Těch pár metrů za tebou,

Bylo jako míle,

Ačkoli od vystoupení,

Uplynula krátká chvíle.

Měl jsem vskutku velký strach,

Srdce bilo na poplach.

Jen jsem k tobě přišel blíž

Podklesla mi kolena,

Šel jsem k zemi ještě níž

Nohy jako polena.

Jen jsem s tebou srovnal krok,

Seřadil se po boku bok,

Tvůj sladký hlas zaslechl,

Mžiku srdce poslechl.

Přišla improvizace,

Naprosto nevídaná.

Teď však, musím se rozhodnout.

Jít do toho nebo nejít?

Vzdát to nebo doufat,

Když mi to však nevyjde – zoufat –

Když ano, budeš konečně má.

Jen a jen moje, moje jediná…

Přišel risk,

Po něm zisk,

Získal jsem tě- hurá.

Tebe si užívám,

Vše plně prožívám.

Má první! Má milá!