Neohlížej se

Neohlížej se
Ticho, klid, stříbřitá měsíční temnota, zahoukání sýčka, mír. To je noční vláda lesa, kterou kazí snad jen občasné z dáli doléhající křupnutí. V temnotě není vidět. Jde po hmatu.

V koutku duše

Vkoutku duše
Přišla za mnou opojena alkoholem. Tak jak byla, v červených společenských šatech, se i s vínem v ruce svalila na postel. Víno se samozřejmě vylilo na mé krásné bílé prostěradlo a zanechalo na něm červenou louži. Nemělo cenu se jí ptát kde byla, věděl jsem to.

Rudá agonie

Rudá agonie
Všedém brnění kráčející
Jest promočený jeho šat,
Dlaní stírá krev smáčející

Má milá

Moje milá
Dokavaď jsem tě nepotkal,
nevěděl jsem.
Teď už vím…

Dílo o ničem