Budovatelská, paralelní.

První art je nejchytřejší ze všech svých paralelů :

zvedlo ratolest batole

krm ho ochablou vírou

batolí ve spáry tarantule

se s hvězdou pěticípou

dýmá v srdcích velký žár

cihlu k cihle pak do díže

těsto, mozek srdcí pár

chrpy, Karel a divný kníže

pro tu dobu vznešenou

babička mlčí a dá slepicím

buď  v srdci žár nebo jdi tmou

a zčernat lůzu myslící

Sborrati in faccia !

Upíří Art cítí budovatelskou poezii samozřejmě úplně jinak, chce totiž budovat upíří klan, bohužel má teplotu a tak jeho dnešní tvorba nedosahuje jeho obvyklé kvality, ale nevadí :

Každou noc oběť rád hoň

o pár procent plán předhoň!

Zuby čisti dvakrát denně

hoň v lese městě na seně!

Buď rychlý jak myšlenka

žeň oběť jak složenka!

Nesmí tě předhonit, světu mír,

imperialista netopýr!

By národ na tebe pyšný

lehej v rakvi neprodyšný!

Buď národu, národ Tobě

dnes, zítra a v každé době!

Dětský art je jak víme trochu jednodušší ale stejně napsal svou budovatelskou báseň :

Buduj z písku,

buduj z hlíny,

buduj hrady,

domky, líny !

Buduj z nudy,

buduj z rudy,

buduj dudy,

buduj sudy !

Budování činnost milá

aby si pak děcka myla

ruce když z písku Míla

vybuduje (třeba) pískomila!

Depresivní art má zase hlubokou depresi, ale i v těžké depresi si ulevuje psaním poezie :

Přišlo mi to komické

Vlajka, děti, šátky, hvězdy,

vozy alegorické,

stejně nakonec zbude jen spousta kostí mimo sloní pohřebiště.