Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se2
07. 11. 2000
1
0
1103
Autor
Pimpilim
Tak. A zase tu mezi vámi všemi melancholiky a rádoby romantiky - s půlročním dvojsmyslným zpožděním. Promiňte, ale myslíte, že se má říkat Promiňte ? Věci se přece dějí bez pardonu a je hloupé a asi směšné myslet si, že nějaké Promiňte může něco omluvit. A tak jsem takhle bez pardonu žil až do nedávné doby. A tu jsem poznal opuštěnou dívku prorostlou mechem a kapradím, Internetem a všemi denními starostmi, dívku samotnou jako plch, trošku nepochopenou, ale myslící si jako všichni, že je nepochopena naprosto. Ona dívka mi jednou řekla Promiň a já jí vylíčil všechny své argumenty, proč se toho Promiň bojím. Málem se se mnou rozešla a já bych to už víckrát neudělal. Někdy je třeba žít i s pardonem a kompromisy.
Člověk se totiž zamiluje raz dva, pokud je na to čas. Odkouká pohledy a je to tu; pokud obě pohlaví netíhnou k introvertismu, což je krásná a naprosto nepraktická kombinace. Ještě že je těch introvertů tak málo, aspoň co se života týká. I to málo stačí, i to málo dokáže roztrhat srdce, jak se to po celý rok komusi dařilo...
Včera jsem zašlápla broučka, vlítnul mi pod podrážku ani jsem nevěděla jak, chtěla jsem říct promiň, ale bylo pozdě, byl už na maděru.. promiň bylo úplně zbytečné neboť mu to tykadla nenarovnalo.... Včera se na mě můj přítel omluvně podíval, otevřel dveře a zmizel mi ze života, prý za nějakou mladší, chytřejší, víc in.. a jeho promiň v očích bylo zbytečné, poněvadž to neměnilo nic na faktu, že už není se mnou... Včera do mne vrazil můj synovec a mně vyšplíchla na ruku horká káva a opařila jsem se a on tam stál, úzkost v očích, starost o mou bolest, nešťastný.. i jeho promiň bylo zbytečné, ale dobře slyšeitelné a upřímné, i tak jsem si ruku celý večer ve studené vodě... Včera jsem jela metrema vstoupili dva lidé, korpuletní dáma a stařenka, bylo tam jen jedno místo a ta dáma se k němu s funěním hnala, zasedla jsem ho těsně před ní ... a její "No promiňte" bylo úplně zbytečné, nic mne neodradilo vzápětí vstát a pustit tu starší paní... ale všechna promiňte byla vyřčena či myšlena právě proto, aby mi každá ta situace utkvěla v paměti a já si pamatovala ten důvod, kvůli kterému stálo za to je vyřknout.
takhle, jak jsem to myslel ja, to dela kazdy ( s temi pohledy ), kazdy se uci vztahu... bezpochyby vetsina lidi ne porad, ale vzpomen si na dobu, kdy jsi, foxi, citove vyspival... tehdy znamenaly pohledy velice moc
ta dome neni zas az tak daloko, dokonce si nejsem jisty jestli uz pominula, ale rozumim ti...
co se týče introvertů je jich na světě něco přes 3000 000 000.Polovina lidstva.To není málo.Jenže mají mnoho různych podob.Třeba dost extrovertních."Odkouká pohledy a je to tu".Kdybych to takhle dělal, s těmi pohledy, tak bych musel denně chodin 3x na rande. :o)