Empatron

Jakub Lion stál u tabule. Hlavou se mu hemžily nepostižitelné, do sebe
zapadající matematické struktury. Otevřel ústa a pokoušel se některé z nich
vyslovit...
"Čekám," ozvalo se od katedry.
Správný výsledek se již na tabuli dvě minuty skvěl. Dvakrát podtržený, úhledně
napsaný. Ovšem to nestačilo.
"Tak jak jsi k tomu došel, Jakube?"
"Vždyť výsledek je jasný, je to vidět,..." odpoveděl Jakub. Viděl vztahy přímo
ve zhuštěné matematické podobě a slova, kterými by měl svůj postup popsat, mu
unikala. Nakonec si šel s trojkou sednout do lavice.

Jakub držel ruku dívky. Cítil hořkosladký spalující žár. Mix pocitů, tenzí,
myšlenek a souvislostí.
"Povídej mi něco... " dívka se usmála.
Kdyby tak uměl vyjádřit co cítí... nadechl se k hovoru ale slova mu unikala.
Za čtrnáct dní se s ním rozešla.

Doktor Jakub Lion seděl u počítače a pracoval. Navržené schema se zdálo být
funkční. "Konečně! Po takové době! Porozumí mým myšlenkám a já jejich!"
Projekt Empatron si vymyslel již za svého studia na matematicko-fyzikální fakultě.
Přímé propojení jednoho mozku s druhým! Nikdo už nebude muset halit své
myšlenkové složitosti do neohrabaných slov, nikdo už nebude bezmocně koktat a
hledat vhodnou formu k složitému obsahu! "Zavolám Greenovi, že další fáze je v
pořádku, ten bude mít radost!"

Za stolem v luxusně vybavené místnosti seděl Šéf.
"Greene, tak jak to vypadá s tím Lionem?"
"Dělá pokroky, Šéfe. Dnes úspěšně dokončil další fázi!"
"Zdvojnásobte mu prémii. Blížíme se k cíli."
Šéf se usmál. I on měl totiž svůj tajný sen, ale hodně vzdálený tomu Jakubovu:
Kamery s empatrony na každém rohu. Miliony lidí hlídajících své myšlení, aby
nebyli prozrazeni z neposlušnosti Režimu. Ideopolicie. Detailní analýza
myšlenek a citů. Šéf se znovu usmál.

---