Moje promluva na mém pohřbu

Vážení přítomní, sešli jste se zde, abyste se se mnou rozloučili. Co Vás přivádí? Zvyk koukat na rakev s mršinou, dříve než ji sežerou v zemi červi. Stojíte zde, a raději byste tu nebyli, díváte se na rakev a přemýšlíte, kdy už obřad skončí. Jděte se apoň pak opít do hospody. A hlavně na můj pohřeb víckrát nechoďte, není o co stát. Když už jste tady, tak Vás budu nyní obtěžovat svou promluvou. Třeba Vám aspoň naskládám zmatek do hlav. O čem se mluví na pohřbu? No snad o tom, jaký byl zemřelý dobrý a jaká je smůla, že nás opustil. A když vidím, že jste mou mršinu dovlekli dokonce na náboženský obřed - což o to, to je teď docela móda, aspoň při smrti si vzpomenout na církev - tak do toho zamotám i něco nábeženského. Takže něco o mé dokonalosti. Snad Vám ani nemusím říkat, že jsem byl sobecká a bezohledná svině. Stejně na to teď všichni myslíte. Jen škoda, že jsem Vás nevyužil více. Jistě jste slyšeli, že člověk by měl nejen brát, ale i dávat. Společnosti, lidem kolem sebe. A vždycky jsem si vyčítal, že lidem, kterými pohrdám, neumím vzít více. Ale zase jsem je nemohl moc dráždit. Vždyť co dělat s lidmi. Použít a zahodit. Říkáte si "už je v truhle, dobře mu tak." Ale to není vše, protože tím se dostávám ke druhé části mého proslovu. Ale neradujte se, proslovy na pohřbech mají být dlouhé a přinejmenším nudné, takže to ještě trochu protáhnu. Zde na místě, kde se zbožní lidé scházejí k bohoslužbám, jste se sešli i Vy. Proč jste zde, co zde vidíte? Rakev. Ano vidíte rakev s mými ostatky. Trochu se divím, že církev připustí na tomto místě rakev s takovým neznabohem, ale ani neznám cenu za pohřeb, takže kdo ví. Ale abych neodbočoval. Co podle církve čeká člověka po smrti? Shledání s Bohem, které může mít dozajista různý průběh. Šoupnete rakev do země a co dál? Satan zaklape na rakev a řekne mi "Pojď se podívat na Boha, o kterého ses na světě nezajímal." Jak bych asi vyšel z tohoto shledání? Ve věčné hrůze zatracení, kdy poznám, že nemohu popatřit na Lásku, kterou je Bůh. Anebo snad šoupnete rakev do země - a nic. No rozhodně na Vás vidím, že byste se teď s Bohem ve smrti setkat nechtěli. Jen buďte na zemi preventivně hodní. Buď Vás Bůh nezatratí, nebo alespoň z Vás někdo bude mít užitek. Všimli jste si, jak jsem se rozpovídal? Už Vás to dost nudí? To víte, promluva na pohřbu, to musí mít svou délku. Stojíte tu, a zíráte na mou rakev. Sežerou celé mé já beze zbytku červi, nebo je snad člověk víc, než trocha masa a kostí (často dost hnusná - ale podívejte se i na sebe). Chcete nějakou naději? (Že bych Vám vložil do hlavy červa pochybnosti rozežírajícího Váš materialismus?) No co - koukněte na Boží lásku. Jakkoli jste lidé hříšní (a to docela hodně, co?) tak Bůh prý pro Vás něco udělal. A totiž, že poslal Vykupitele. Je to ten, kterého často zobrazujete jako fakana v kolébce ve chlévě s volem a oslem (jaká krásná společnost), ten vykoupil Vaše viny. Takže rychle do fronty u zpovědnice, třeba si zanedlouho budete na tomto místě říkat, jak jste krásně zbožní. Přijměte Boží lásku a až budete v truhle Vy, nebudete se muset bát shledání s Bohem. Samozřejmě, že se na Boží lásku můžete vysrat. A jeho milé služebníky, kteří Vám ji chtějí nalejt do hlav, poslat kamsi. Ale co pak s Vámi bude v poslední hodině? Nebudete mít strach z věčného zatacení? Z toho, že před Boží tváří se Vám vybaví, jak jste Boží láskou pohrdali, a jak jste nicili Boží dílo zde na zemi! Brrrr! No vidíte - rakev. Tak snad, abych už šel. Horší než když satan padal z nebes, to se mnou nebude. A furt je tu možnost, že vše končí naprostým nic a pohoršující vzpomínkou na mou osobu ve Vašich srdcích.