Podobenství

  Rozněžnělá maková panenko, ty skleníková kytko! Vztoupilas do vekýho světa, ve kterým se nevyznáš. Tápeš jak slepec s bílou holí a nevíš co dál. Jak blázen hledáš někoho, kdo by o tebe stál. A VODA. Samá VODA.

  Najednou stojí před tebou-malý princ na bílým koni, s velkými ideály a ještě většími sny, co o tebe stojí a taky se o tebe stará, co se o tebe bojí a co mu na tobě záleží. A už PŘIHOŘÍVÁ, PŘIHOŘÍVÁ.

  A je v tom vášeň. Tolik šílený vášně až máš strach, aby sis nespálila prsty o jeho srdce, co už HOŘÍ, ale o které ty asi vůbec nestojíš, protože v tom žáru nemůžeš dýchat, a tak ho hasíš a po tvářích stéká ti VODA, samá VODA.

  Jenže až příliš brzy nekonečně dlouhá šňůra snů se ti přetrhla a oni se ti rozsypaly na perským koberci s vysokými vlasy. Všechna tvá přání, včeně těch nejtajnějších snů se teď válí po zemi a všechny návštěvy ti po nich chodí. A ono to BOLÍ, viď? A hlavně bolí, že už je nikdy nemůžeš dát znova dohromady. V tom vysokým koberci nejdou nahmatat. A tak si šlapeš po štěstí a přitom si masochisticky říkáš: Tohle byl můj nejmilejší úsměv, tohle krásná vzpomínka, tohle je láska...

  Ale asi se na to vykašleš, na ten nápad s láskou, co je stejně jen pohádka pro děti. Třeba to pak přestane bolet, když popřeš její existenci. Nemůže tě přece bolet něco, v co nevěříš.

  A tak se na ní vykašleš, na tu slavnou lásku, a až příště zazvoní u tvých dveří dáš si špunty do uší a budeš dělat, že neslyšíš.

  Včera jsi potkala prince. S nepřítomným pohledem svíral v pase dívku, co se rozverně smála a křičela, že PŘIHOŘÍVÁ, PŘIHOŘÍVÁ.

  A tobě byl ten pohled tak protivný, že jsi radši sklopila oči a tiše odcupitala sevřít v pase láhev s alkoholem. Jenže teď nějaký cizí muž oddechuje v tvé posteli a ty jsi prázdná jako ta láhev, co ti vůbec nepomohla.

  Tak co, maková panenko? Jak se teď cítíš? Už je ti líp? A nebo jen to PRÁZDNO, PRÁZDNO....

PRÁZDNO, co bije do uší.

PRÁZDNO, co pálí v očích.

PRÁZDNO, co páchne hnilobou,

a přesto se ti zdá lepší, než zrádná láska?

  Půlnoční čarodějka míchá nápoj zapomnění z bolehlavu a červenýho vína.

Dnes pijem na ZDRAVÍ.

Tak...

DO DNA!

  Malý princi na bílým koni, už je trochu pozdě, nemyslíš? Myslíš. Stejně pláčeš. Ptáš se, proč tě nechtěla? Blázínku! Ona tě chtěla, ta maková panenka v sukýnce z okvětních lístků trochu urousané rosou.

ONA

TĚ

CHTĚLA!

Jen ve víru toho velkýho světa na to trochu zapomněla....