Křídla

Slepá zrada
v ústech hada
osud hádá,
když na dno padá
němá rada

Jsou to jen slova
a slova jsou věty
věty jsou osud
a osud je slepý,
když slůvka lepí

z krvavých skutků
dětinských dárků,
rezavých zámků
a křídla ptáků
mávajíc smutku

pokoří nebesa
v hlubině pralesa
ukrytá noblesa
rozevře náruč
a tiše zaplesá

„Chci být tvým osudem
tvou mocí a vášní
krví jež z tepen prýští“
možná tu nebudem
až věky příští
do mých snů vkráčí
pak řeknu dost
to už snad stačí
a na křídla ptačí
budu mít zlost.