Aisha

Její oči se přibližovaly, Kosťovi vyschlo v hrdle a hlava byla jako v horečce, před očima se nejdříve objevily modré, pak zelené, fialové kruhy a nakonec temno…Vrhne se na ni a buší s její hlavou o stůl jakoby celé dny nedělal nic jiného. Hlava nelidsky křupe a na stůl vytéká krev. Je celý podrápaný, pokousaný, nad loktem mu visí cár krvácející kůže. Aisha má zlomený vaz. Nedýchá.
…
Kosťa byl hromotluk, jeho výška čítala plných 190cm, váha necelých 117kg, ale jinak to byl milý chlapík. Přes deset let jezdil s kamionem po Evropě a v poslední době cítil, že by nebylo od věci se usadit. Jsem vlastně výborná partie, říkal si. A zřejmě opravdu byl, protože si brzy našel ženskou svých snů – starala se o něj, chápala ho a jmenovala se Renata. Jen jeden kaz měla, bydlela s Aishou, pohlednou kočkou z Egypta. Ani nevěděla, jak k ní přišla, ale najednou bydlely spolu a vyhovovalo jim to. Kosťa ale k Aishe žádné sympatie nenalezl. Od prvního setkání se jí vyhýbal, a to až podezřele pečlivě. Renata si s tím těžkou hlavu nedělala, předpokládala, že se bezvýznamný problémek časem urovná. Opak byl pravdou. Kosťovu ignoraci nesla Aisha nelibě. S každým vyhnutím si naopak dávala záležet, aby Kosťu potkala v kuchyni, koupelně či na zahradě a pokud možno těsně u těla. Kosťa se Aishy bál. Každý její pohled mu rozbušil srdce, každý její pozdrav ho vypuzoval ze dveří. Svůj děs už špatně nesl, a tak se nejprve s prosíkem, poté i výhružkami obrátil na Renatu: Renatko, jablíčko moje, zbav se jí.
Koho? předstírala Renata zarputile nevědomost. Renatko, dyk víš – Aishy. Melounku, líbezně odvětila Renata, o tom se s tebou nebudu znova bavit. Aisha je jako moje rodina, rozhodně ji nevyhodím na ulici, to si nezaslouží.
Uúú, prosím, úpěnlivě prosil Kosťa, ale Renata byla v tomto ohledu jako z kamene:
Neskuhrej, Aisha tu zůstane. Kosťa začal vztekle prskat a celý zrudl, ruce mu kmitaly před obličejem a on si s nimi nevěděl rady. Rozeběhl se do kuchyně hledat Aishu. Seděla tam a netečně pozorovala, jak Kosťa vzteky kypí a otéká, až se nemůže pohnout.
…
Kosťo, viděl jsi Aishu? Celý den ji hledám a nikde není, s obavami se ptala Renata. Kosťa jen pokrčil rameny, vloudil se mu do tváře mírný ruměnec, ale toho si Renata nevšimla, protože stála za jeho zády. Kosťa zrovna započal s letošním stavěním betlému, byla to pro něj každoročně veliká událost – poskládat všechny papírové figurky na svá místa. A pro ostatní zase zážitek pozorovat, jak jeho mohutné tlapy pečlivě staví jednu figurku za druhu na svá místa. Výsledkem je pak přes metr dlouhý průvod papírových postaviček. Renata se smutně rozhlédla po kuchyni, jakoby tam snad Aisha celou dobu byla, jen ona si jí nevšimla. Je pravda, že Aisha mívala nálady, kdy se lidem pečlivě vyhýbala, i Renatě. Renata si to příliš nepřipouštěla, byla přesvědčená, že je pro Aishu jedinou důležitou bytostí, a tak i zůstane, dokud jedna z nich neumře. Aisha toho názoru nebyla, pro ni byla závislákem Renata.
Uběhl den, dva…Renatě se pod očima objevily tmavé kruhy, Kosťa naopak kvetl poklidem, betlému chybělo jen několik ovcí.
Miláčku, nebýval sladce se při snídani zeptala Renata, co takhle najmout detektiva? Kosťa se na několik dlouhých vteřin zamyslel, pátral v paměti, zda v poslední době provedl něco, za co by ho měli stíhat, a pak mu to docvaklo. Aisha…vydechl ze sebe spolu s drobky a malinovou marmeládou. Renata mateřsky tu nadílku setřela ubrouskem se stolu a zadívala se Kosťovi do očí. Už je to skoro týden, to je na mý nervy moc, smutně loudila.
Prosimtě, někde se toulá, jako bys nevěděla, co je zač. Co myslíš, že dělala než přišla k nám? Renatě se stáhly koutky dolů jako vždycky, když jí něco popudilo, ale odhodlaně dodala: O to snad nejde, mám o ní strach. Kosťa se poškrábal na lokti a otřepal z něj drobek. Vzpomněl si, jak Aisha poulila oči, když…Tak dobrá, ale ne že to bude stát majlant. Renata by detektiva ze svého platu neutáhla.
Kosťa druhý den brzo ráno odjížděl s kamionem do Portugalska, nechal Renatě na stole obálku s penězi, a ta za ně najala detektiva. No, detektiva, podivného chlapíka, který tvrdil, že doposud vyřešil každý případ. Jestli to nebylo tím, že zatím žádný případ neřešil. Snažil se na Renatu udělat dojem otázkami plnými cizích slov, a ona ještě ráda uvěřila. Několik dní bivakoval v jejich domě, pátral prý po stopách a Renata vyvářela a pekla, aby mlsný detektiv měl na své geniální myšlenky plný žaludek. Ačkoli byl detektiv stále spíše přežraný než jakkoli důmyslný či snad úspěšný v pátrání, objevil několik stop, které ukazovaly, že Aisha nebude daleko od domu. To se zdálo být jako velmi dobrá zpráva, ale její tělo, které našli na zahradě tomu už neodpovídalo. Aishino tělo bylo polámané a připomínalo špatně složený hlavolam. Renata si ani nedokázalapředstavit, kdo tak ohavnou věc mohl provést. Podezírala sousedy, i jejich děti, večer co večer pozorovala okolí, zda se k domu někdo za tmy nepřikrade, ale žádná její spekulace nebyla potvrzena. A Kosťa se stále nevracel…
…
Kosťa jen tupě zíral na Aishu, která se si spokojeně začala olizovat přední tlapu. Jakoby zrovna tenhle pohyb byl jediným impulsem, který ho může uvést do pohybu. Rozběsněně skočil na Aishu, její lebku sevřel mezi své velké ruce, a vůbec nevnímal prskající zvíře. Hrana stolu se brzy zakryla krví a černými chlupy. Aisha už dávno bezvládně visela v jeho rukou.