Balada o můrách a tak

Balada o můrách a tak

 

Kdysi jedna slečna můří

- ano, je to k nevíře -

časně ráno, po večeři

uviděla rytíře

 

Její rytíř, celý zlatý

žil na noční obloze

Zlaté vlasy, zlaté šaty,

zlatý kočí na voze

 

Láska, to je čarodějka,

jó, ta dělá divy

U můry i u člověka,

u všech, kdo jsou živí

 

A tak můrka nejí, nespí

a je celá bledá

Nikdo neví, co to tají,

co jí spáti nedá

 

Všechny její kamarádky

mají též své lásky

Svíce, lampy, táboráky,

neony či blesky

 

Každý večer nalíčí se,

v dračice se promění

Jen ta jedna oddává se

na oblohu civění

 

Někdy mlčí, dnes však ptá se,

přemožena závratí

Proč se tolik jejích přátel

další ráno nevrátí ??

 

 

 

---