Ráj

     Kdysi dávno

     jsem svými prsty tvořila koně.

    Tys jim dával jména.

     Nechali jsme je ržát

     na pestré přikrývce s polštářovými horami,

     za pyžamového šelestění.

     Kočírovala jsem tě pomalu nebo rychleji,

     jak jen jsi chtěl,

     ať jsi měl v ruce jablko nebo suchou trávu

     nebo cukr.

     A myslela jsem si, že by to tak mohlo pokračovat,

     ne navždy,

     ale přinejmenším déle, než jak tomu bylo.

     Jedné noci jsi mi ale řekl,

     že jsi už z těch koní utahaný.

     Tak jsme odložili naše šplouchání,

     naše řehtání,

     naše vzpínání se na zadní.

     Namísto toho jsme šplhali po horách,

     a když jsme spadli,

     padali jsme stejně poctivě jako listy.

     ...........................................................

     Arcadia

      Once upon a time

      I shaped horses with my fingers.      

      You gave them names.

      We made them neigh

      over patchwork fields and pillow mountains,

      pyjama rustling.

      I´d ride you slower or ride you faster

      whatever you would ask,

      whether there were apples or dry grass

      or sugar in your hands.

      And I thought it would go on, not forever,

      but at least a little longer than it did.

      Then one night you told me

      you had grown tired of horses.

      So we put away our splashing,

      our neighing,

      our prancing.

      Instead, we climbed mountains

      and when we fell,

      fell dutiful as leaves.