Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBIRD OF PRAY
18. 02. 2005
12
0
3797
Autor
Silvereyes
Spěchal jsem domů si lehnout
a
sakra najíst,
proto jsem Rumunskou ulici jako obvykle
přešel na červenou
a
jen o vlásek unikl modré Avii,
abych se na druhé straně přechodu
srazil s kouřícím párem.
Ale vyhnul jsem se,
proplul mezi nimi
a
zmizel za rohem při tónech Depeche Mode.
Nevšiml jsem si,
že se oba kouřící vydali za mnou.
Po pár metrech jsem byl dostižen urostlým klukem. Zastavil mne
a
pohyboval rty.
Ztlumil jsem hudbu
a
na znamení,
že poslouchám jsem vyndal sluchátka z uší.
„Líbíš se mý holce.“, vybalil.
A co má být,
pomyslel jsem si.
Prohlížel jsem si ho
a
nic jsem neodpovídal.
„Něco s tim musíme udělat.“, dodal.
Otočil jsem se.
Stála sama v podzimním listí.
Pohledná blondýna.
Dokouřila.
„Hm, a která to je?“, řekl jsem
a
zasmál se svému vtipu.
„Nech si ty fóry“, vyplivl kluk rozzlobeně: „líbilo se jí, jak si přešel přes tu ulici. Chce tě poznat a o to já nestojím, takže teď něco řekni nebo tak…!“
Nevím,
řekl bych,
že čekal nabídku k nějaký rvačce o její přízeň,
o kterou jsem pro změnu nestál já.
Štvalo mě to.
Nejsme ve středověku,
abychom o ženy bojovali s mečem v ruce
…a navíc mě štvala ona: řekla si
a
já kvůli tomu teď dostanu do tlamy.
Tak jsem k ní
přistoupil blíž.
Byla v hypnóze,
hleděla mi přímo
do očí.
Posunul jsem se
ještě blíž,
cítil jsem její trhaný dech
a
zařval jí do tváře:
„Č u b k o!“
Nečekal jsem,
že bude mít můj hlas takovou sílu,
takže mne překvapilo,
když jí ten kluk zvedal ze země…
Jeho oči kmitaly,
líce se stahovaly.
Pro tento stav mysli jsem měl
svůj speciální název
„vůbec nechápal“.
Za to já jsem se bavil.
Stál jsem
a
pozoroval mnou vytvořenou situaci.
Paráda.
Zmohl se na slovo:
„Urazils mojí holku..“, vykoktal
a
ona mezitím znovu spadla na zem.
Předpokládám,
že omdlela.
„Začala si.
Urazila mě tím,
že se jí líbím.
Nechci se jí líbit.
Chci se líbit jen svý holce.
Chci…“
Mlel jsem
a
mlel,
ale už mne neposlouchal.
Nikdo mne neposlouchal.
Přijela sanitka
a
naložili jí.
Doktor mumlal něco o zlomeném srdci
a
žádné naději.
Usmíval jsem se
a
díval se do nebe za tou její dušičkou.
Miluji podzim.
Kluk klečel,
topil se v slzách
a
v barvě listí.
Čas pomalu unikal.
Vzpomněl jsem si na svůj hlad
a
vydal se k domovu.
Dost dobrý.