Chata

Chtěl jsem napsat něco hezkého... Dík za vaše názory, i za ty nehezké

Dívali se spolu na zapadající slunce a poslouchali cvrkot v trávě. Byl červencový večer a měli přes sebou několik dnů jen pro sebe. Hned ten první se šli projít do lesa na severní stranu, na krásný výhled do údolí. Vrátili se až pozdě odpoledne. Teď tiše seděli a nechali tmu pronikat okolím. Pak se na ní podíval. Taky už chtěla jít. Zvedli se a sešli dolů z posečeného kopce až k vzrostlé lípě, která svými větvemi přikrývala malý dům. Měli chalupu půjčenu jen na pár dní, ale bylo jim to jedno, kolem bylo tak kouzelně!
Šero otevřelo dveře dovnitř i tmě, a tak otočil vypínačem, aby na chodbě nezakopli. "Kde budeš chtít spát?" zeptal se jí. "Mě je to docela jedno," odpověděla unaveně. "A ty?" odpověděla protiotázkou. "No, víš, já bych chtěl spát s tebou," odhodlal se říct. Vzápětí mu došlo, jaký vznikl dvojsmysl. Úsměv na její tváři zmizel. Zavládlo ticho. Chtěl jí to vysvětlit, ale ona jen řekla: "Promiň, ale radši bych spala sama." I z jeho tváře zmizel úsměv. "Bude to tak lepší," řekla ještě. "Ale, já jsem chtěl..," snažil se to vysvětlit. Její pohled ho zastavil. "Radši nic neříkej," přerušila ho. Vešla do pokoje a otočila se ve dvěřích. "Chtěl jsem jen být s tebou, nemyslel jsem to tak," omlouval se. "Dobrou noc," zavřela dveře. Takového ho neznala. "Chtěl jsem se probudit vedle holky, kterou mám rád!" uslyšela ještě jeho hlas. Byl smutný. Jako už po několikáté se mu povedlo ji naštvat. Přitom v tom byl jen čistý úmysl. Špatně si ho vyložila. Zhasl a odešel do druhého pokoje. Zklamaně si rozestlal gauč. Nebylo to poprvé, co mu neporozuměla. Myslela na to. Hlavně na jeho poslední větu. Nikdy k ní nebyl jako jiní kluci. Dnes spolu strávili celý den, úplně sami. Kdyby chtěl, mohl s ní praštit do trávy už dopoledne, ale neudělal to. Nemohla se zbavit pocitu, že si to špatně vyložila. Zatímco se převlékala ke spaní, uslyšela lusknutí vypínače vedle. Zhasl u sebe. Byla už v posteli a stále jí to nedalo, nechtěla k němu být zlá. Přemýšlela, zda jít za ním hned a vysvětlit si to, nebo to nechat až na ráno. Usoudila, že by nemohla usnout a sedla si. Ještě jednou si rychle zopakovala všechna pro. Pak se zvedla a opatrně vyšla ze svého pokoje. Skutečně už nesvítil. Přišla až k němu. "Co tu děláš?" zašeptal. Teď už nemohla ustoupit. "Víš, asi jsem ti křivdila," přidřepla si u jeho lože. "Nikdy ti nešlo jen o to jedno, jen jsi mě trochu vylekal," omlouvala svou nevraživost. "Trochu jsem to špatně řekl," připustil. "Bylo by fajn, usínat s klukem, kterého mám ráda," řekla, ačkoliv si nebyla jistá, že je toho schopná. "Musel bych rozložit ten gauč," odpověděl. Nevěděla, co tím myslí. Najednou nechce? Přihrál jí však na lepší návrh. "Tak pojď ke mě. Mám tam místa dost," navrhla a teprve až když se slyšela, podivila se tomu. Chvílku váhal, ale pak přikývl a vstal. Vzala ho za ruku, tak jako kdysi prvně vzal on ji. Opatrně a s otázkou v očích. Byla tma, ale cítil ten pohled. Došli do jejího pokoje. Udělala mu místo a on si lehl vedle ní. Znovu se vzali za ruce. "Děkuju," zašeptal. Usmála se. "Dobrou noc," řekla a jejich rty se přiblížily až se dotkly. Byla ráda, že to spolu vyřešili. Byl rád, že má tak chápavou holku. Byli jen ve spodním prádle a tričku. Ale kromě toho polibku se v noci už nic víc nestalo. Měli se rádi a nechtěli se připravit o tak nádherné okamžiky.

---