Má cesta...

nacházím se v tom...ne teď ale dříve určitě..

Pripada mi to takove bezne, kazdodenni...

krajně subjektivní jakoby bylo objektivní, stejnej pocit, čím víc budeš chtít najít, tím se budeš víc vzdalovat *

dnes velmi stručně: *!

zámek: z ontologického hlediska máš s tím "má/moje" pravdu, ale já to cítím takhle, zamilovaně, pokud možno ;-), láska nemůže být bez vztahu, malá nebo velká, třebaže je to třeba vztah "já" a "svět", nebo "já" a "Bůh", ale už psst... (to dodávám sám sobě) :o)

.. pssst (spokojen)

To je přesné ... možná vnitřní, ale asi mám podobný vnitřek.

"....kdosi podruhé na dveře mé zaklepal .....láska to nemohla být - není-li ve mě..." (Zdeněk Hmyz Novák)

po cestách z perleti na křídlech vážek dotýkal jsem se tvého jména, abych zaslechl světlušku

.. krásné .. (že by hluboce vnitřní znamenalo univerzální?) .. příteli Hermite: - což takhle veskrze stejný okamžik ale bez "má (moje)"?