Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Sen

08. 02. 1999
3
0
4675
Autor
Tanizaki

Slibuju, že je to pro dnešek poslední věc

Rázně se posadil. Okolo byla tma. Asi noc. Zjistil, že má na sobě pyžamo. Svlékl ho a hodil něco na sebe, obul boty a šel. Proč, to nevěděl. Myslel si, že je to sen. Možná to byl jen sen. Vyšel z domu a kráčel ztemnělou krajinou. Po nějaké době, snad hodině, snad pár minutách, se zastavil. Zastavil se a zůstal stát. Nehýbal se a zíral. Čuměl do hluboké propasti, na jejímž dně viděl svoje vlastní tělo v podivně zkroucené a hlavně mrtvé poloze. Pro jistotu si opakoval, že je to jen sen a snažil se nějak vzbudit. Nešlo mu to. Zkoušel křičet, zkoušel se vědomě vrátit do své postele, ale neprobudil se. Ani když zavřel oči, bolestivě se štípnul nebo když usnul. Pak se probudil a pořád byl na kraji propasti. Co teď? Mohl se vrátit. Mohl prostě jít někam pryč. Ale. Ale na dně propasti byl pořád. Nemohl opustit sama sebe. To přece nejde. Pořád si ještě myslel, že jen sní. A ve snu je možné všechno. Udělal krok do prázdnoty a doufal, že poletí. Jo, letěl. Asi deset vteřin. Když se probral, ležel na dně propasti v podivně zkroucené poloze. Já jsem snad mrtvý, pomyslel si, to snad není pravda. Přece nemůžu jen tak umřít. Najednou mu bylo zvláštně lehce. Otevřel oči a viděl jen bílé pláště. Jasně, je v nemocnici, kde jinde. Tady ho daj do pořádku. V klidu oči zas zavřel. Po nějaké době, snad po hodině, snad po pěti vteřinách, se probral. Kolem byl jasný den. Chtěl se zvednout, ale zjistil, že nemá nohy. Chtěl si zapálit, ale zjistil, že nemá ani ruce, ani cigarety, natož zapalovač. Cosi ho brnělo na zádech. Zaklonil hlavu, která mu kupodivu zůstala, a uvědomil si, že má křídla. Teda, až ten sen budu vyprávět Monice, to bude něco. Zahýbal křídly a skutečně vzlétl. Letěl domů. Vypadalo to tam jinak. Jiný nábytek, neznámí lidé. Zvedl se mu žaludek a letěl pryč. Daleko. Kdesi v poušti uviděl těhotnou ženu. Nějaká síla, tak mocná, že se jí nedalo uniknout, i když moc chtěl, ho k ní táhla. Najednou se s ním všechno zatočilo. Když se probral, neměl už křídla a ležel zkroucený v nemožně těsném prostoru.
sicco
24. 08. 2004
Dát tip
hïhi za pointu jsem chtěl říct

sicco
25. 12. 2003
Dát tip
ty brďo něco z 98 to jsem se dneska propracoval hodně hluboko tip za poentu, zpracování trožku pokulhává

Helga13
20. 05. 2003
Dát tip
ZAJIMAVY. I KDYŽ STYL BY CHTĚLO TROCHU UPRAVAT. VAŽNĚ ZAJIMAVY. TIP

zip
15. 04. 2002
Dát tip
Proč ta těhotná žena v poušti? Já to nechápu :(

wilk
03. 02. 2002
Dát tip
Styl krátkých vět je výborný, ale pouze v tom případě, kdy obsah přesně pokrývá chybějící slovesnou bohatost. V tomto textu je právě tento nedostatek.

mike
20. 08. 2000
Dát tip
Chytře napsaný, moc chytře. Má to zajímavou pointu i styl.

IVANOL
07. 12. 1999
Dát tip
....krásné, skutečné, žádný sen, dobrýýýý....klikám

Bibša
18. 09. 1999
Dát tip
Tak mě tak na závěr napadlo, že třeba je sen i to, že už nemá křídla... Tani, je to zvláštní, ale opravdu čtivé. Mnohokrát mě napadlo skutečně zapřemýšlet nad tím, co když to okolo, ti lidi, situace a pocity jsou taky jenom sen nebo fantazie nebo nějaký program, na který je napojena jediná buňka - já. Ale vždycky toho raději nechám ...

Jákob
20. 04. 1999
Dát tip
Bombónky objevuji se zpožděním

Tanizaki
08. 03. 1999
Dát tip
Začínám se červenat...

PS
27. 02. 1999
Dát tip
Tak jestli to není opsaný sen ,jak tu tvrdí nichťa, tak je to jedna z nejlepších povídek jaké jsem kdy četl, a to jak po stránce obsahové, tak i formou... (SQĚLÝ NÁMĚT!) Už podruhé dnes musím smeknout...

Jarka
14. 02. 1999
Dát tip
Hezký a přesný.

Tanizaki
10. 02. 1999
Dát tip
Co?

nichťa
09. 02. 1999
Dát tip
Tenhle typ textů miluju. Tyhle opsaný sny! Jen bych neprokecnul, že to byl sen. To bych si vážně nechal pro sebe. Jenže - to je tvoje věc. Není mi NIC do toho, co na sebe proflákneš.
PARÁDA a ZÁBAVA.

Paul
08. 02. 1999
Dát tip
Je to zvláštní. Tyhle věci mě celkem oslovují. Líbí se mi.

Zappy
08. 02. 1999
Dát tip
Jednou jsem si taky představoval, že se po smrti dostanu v nějaké podobě někam, ale po posledních zkušenostech, kdy jsem se stal opicí, už o tom nepřemýšlím.
Líbil se mi styl krátkých vět.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru