Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSen
08. 02. 1999
3
0
4675
Autor
Tanizaki
Rázně se posadil. Okolo byla tma. Asi noc. Zjistil, že má na sobě pyžamo. Svlékl ho a hodil něco na sebe, obul boty a šel. Proč, to nevěděl. Myslel si, že je to sen. Možná to byl jen sen. Vyšel z domu a kráčel ztemnělou krajinou. Po nějaké době, snad hodině, snad pár minutách, se zastavil. Zastavil se a zůstal stát. Nehýbal se a zíral. Čuměl do hluboké propasti, na jejímž dně viděl svoje vlastní tělo v podivně zkroucené a hlavně mrtvé poloze. Pro jistotu si opakoval, že je to jen sen a snažil se nějak vzbudit. Nešlo mu to. Zkoušel křičet, zkoušel se vědomě vrátit do své postele, ale neprobudil se. Ani když zavřel oči, bolestivě se štípnul nebo když usnul. Pak se probudil a pořád byl na kraji propasti. Co teď?
Mohl se vrátit. Mohl prostě jít někam pryč. Ale. Ale na dně propasti byl pořád. Nemohl opustit sama sebe. To přece nejde. Pořád si ještě myslel, že jen sní. A ve snu je možné všechno. Udělal krok do prázdnoty a doufal, že poletí. Jo, letěl. Asi deset vteřin. Když se probral, ležel na dně propasti v podivně zkroucené poloze. Já jsem snad mrtvý, pomyslel si, to snad není pravda. Přece nemůžu jen tak umřít. Najednou mu bylo zvláštně lehce. Otevřel oči a viděl jen bílé pláště. Jasně, je v nemocnici, kde jinde. Tady ho daj do pořádku. V klidu oči zas zavřel. Po nějaké době, snad po hodině, snad po pěti vteřinách, se probral. Kolem byl jasný den. Chtěl se zvednout, ale zjistil, že nemá nohy. Chtěl si zapálit, ale zjistil, že nemá ani ruce, ani cigarety, natož zapalovač. Cosi ho brnělo na zádech. Zaklonil hlavu, která mu kupodivu zůstala, a uvědomil si, že má křídla.
Teda, až ten sen budu vyprávět Monice, to bude něco. Zahýbal křídly a skutečně vzlétl. Letěl domů. Vypadalo to tam jinak. Jiný nábytek, neznámí lidé. Zvedl se mu žaludek a letěl pryč. Daleko.
Kdesi v poušti uviděl těhotnou ženu. Nějaká síla, tak mocná, že se jí nedalo uniknout, i když moc chtěl, ho k ní táhla. Najednou se s ním všechno zatočilo. Když se probral, neměl už křídla a ležel zkroucený v nemožně těsném prostoru.
ty brďo něco z 98 to jsem se dneska propracoval hodně hluboko
tip za poentu, zpracování trožku pokulhává
Styl krátkých vět je výborný, ale pouze v tom případě, kdy obsah přesně pokrývá chybějící slovesnou bohatost. V tomto textu je právě tento nedostatek.
Tak mě tak na závěr napadlo, že třeba je sen i to, že už nemá křídla... Tani, je to zvláštní, ale opravdu čtivé. Mnohokrát mě napadlo skutečně zapřemýšlet nad tím, co když to okolo, ti lidi, situace a pocity jsou taky jenom sen nebo fantazie nebo nějaký program, na který je napojena jediná buňka - já. Ale vždycky toho raději nechám ...
Tak jestli to není opsaný sen ,jak tu tvrdí nichťa, tak je to jedna z nejlepších povídek jaké jsem kdy četl, a to jak po stránce obsahové, tak i formou... (SQĚLÝ NÁMĚT!) Už podruhé dnes musím smeknout...
Tenhle typ textů miluju. Tyhle opsaný sny! Jen bych neprokecnul, že to byl sen. To bych si vážně nechal pro sebe. Jenže - to je tvoje věc. Není mi NIC do toho, co na sebe proflákneš.
PARÁDA a ZÁBAVA.
PARÁDA a ZÁBAVA.
Jednou jsem si taky představoval, že se po smrti dostanu v nějaké podobě někam, ale po posledních zkušenostech, kdy jsem se stal opicí, už o tom nepřemýšlím.
Líbil se mi styl krátkých vět.
Líbil se mi styl krátkých vět.