nástroje

Křížala srdce, básně nebásně

s tak škaredým vyznáním

jako jsou popeleční středy

nevysypané popelníky, náramky lásky

bez lásky poznané, lišky se zapáleným chvostem

srdeční rytmy týdydá týdydá

co žádné EKG nevezme

jak se jmenuješ

„Tak co, ty čubko nafrfněná

to se ti natřásalo

v těch tvých sukýnkách

to jsi nám mávala jak vlajkou

tím fajnovým masíčkem před nosem.

Našinec ti páchne, co?

nekníkej, dobře to vidím

neřvi, mrcho

zabiju tě.“

direktiva

žena nemá poradní hlas

u posvátného ohně

má na stokrát

roztržená ústa

jak by mohla promlouvat

s hlasem boha?

Cítím se ohrožená, pane

Bičem a periodou

trestají tě

na pocit ohrožení

na pocit strachu

proti krvácení dají ti léky

dlouhými jehlami, kleštěmi

do tebe šťourají

jak při vivisekci

krčíš se v keřích

liška rozedraná

čenicháš krev svou

na tlapách zabijáka

konkurence

ta ženská v nádražce v Kolíně je děvka

takovým jsi nikdy nevoněla

vzpomínáš, byla jsi pro ně blbá

ta, co si hraje na paničku

a přitom cítily žár, děvka zakuklená

nejhorší ze všech tlam

co požírají chlapa

za živa

katarze

Zatímco na Alžbětčině těle ztěžka hekal

její oči už neviděly

kus toaletního papíru na větvi

použitý kondom, vlající jako smutná vlajka

na keři vedle, to vlhko

které prosakuje kabátkem

na který byla tolik pyšná

už nevnímala

stala se stokou, vodou která stojí

vodou, která je nevoda

svatba

zvolna a ztáhla zpívala jsi

když ses vdávala, že

ty jsi Kačenko bílá růža

tobě nebylo třeba muža

poselství

opilcův vzteklý křik:

„Děvka, kurva

všechny jsou stejné

prohnilé plemeno ďáblovo“

jedenácté přikázání

nesmíš si sednout

k ohňům muže

a mláďata vrháš jen

když blíží se další válka

to abys stihla

porodit další markytánku

vychovat vojáka

realita stáří

dnes jsem si nevzpomněla

jak si splétám vlasy do copu

a jaké mám číslo

na rubáš