Literární konec

Důvod

            Tento příběh se udál v době, kdy byla všechna poezie sepsána a tolikrát kopírována, že se autorům nevyplatilo pokoušet se cokoliv napsat.

            Ani próza na tom nebyla zrovna nejlépe, i když se sem tam objevilo nějaké rádoby nové dílo za několik týdnů se většinou přišlo na to, že autor pouze změnil jména a místo příběhu, a že hlavní hrdina nebyl On, ale Ona.

            K tomu všemu navíc pomalu zlenivší lidská rasa vytvořila stroje, které nejen že pomáhali v domácnosti, ale také a to hlavně pracovali za lidi, chodili za ně do škol, četli za ně nahlas. Až to jednoho dne došlo tak daleko, že stroje ovládli Svět. Ne najednou, ale postupně. Podle toho, jak který člověk byl líný.

            Literatura v této době byla řízena stroji, každá generace měla své knihy, nebo-li každá generace měla svoji barvu knih.

            Lidé žijící mezi roky 2310 až 2390 směli a museli číst knihy modré a žluté barvy. Lidé, kteří však přežili do doby od roku 2391 do let dalších směli číst knihy obou generací.

            Tak to šlo v koloběhu dál, až do doby osmnáctých narozenin Adriane Clevi Shatowé. Rodiče Adrianě připravili hezké narozeniny, měla spousty robotických dárků a jednoho Admina, který zapsal vše co Adriana řekla.

            Nejprve si to Adrianini rodiče neuvědomovali, mysleli si že si s Adminem hraje, opak byl pravdou.

 Odhalení

            Adrianin otec, obtloustlý připlešatělý muž středních let, seděl ve svém masážním křesle a za poslechu posledního remixu Antonína Dvořáka, si četl jednu ze Žlutých knih. Byl již dvěstětřicátou generací, koloběh barev se odstartoval podruhé.

            V domnění, že Adriane spí vstal a došel se ujistit, zda jeho jediná dcera vypnula svého Admina.

            Jakmile, ale vzal za kliku dveří dceřina pokoje, do kterého měl přístup pouze, když mu to dovolila, nebo o tom nevěděla – tedy ve spánku, zkoprněl. Holčička seděla na posteli a rovnala listy, které tiskl Admin do oranžových desek. Stál ve dveřích, s otevřenou pusou, a díval se na ni. Zradila! Zradila vše co jí s maminkou učili - Nikdy se nepokoušej nic napsat, kdybys přeci něco napsala,museli bychom tě přes veškerou lásku odevzdat Policii.

            Napadlo ho něco, co již dlouho žádný člověk neudělal – zničit stroj. Pozdě, implantovaný mikrovysílač již odeslal Adrianino dílo centrálnímu počítači.

Konec

            „Z důvodů neuposlechnutí přímého nařízení Pozemského Vládce Kušimo Sonyho se Adriane Clevi Shatowá odsuzuje k okamžitému odstranění. Bude provedeno za tři, dva, jedna, konec.“ Do tichého pokoje se odkudsi z ulice přes zavřené okno dostalo zelenomodré světlo, chvíli byli vidět lidé a za moment byl v bytě jen Admin.

A přeci…

            Vidíš Abdule, to se stalo před více,jak sedmi generacemi, něco možná pravda je a něco není, jisté je, že lidé začali za několik let znovu žít. Včera jsem v poušti objevil tuhle knihu – je tu napsáno B, jde to špatně přečíst, chvilku vydrž….. A už to mám BIBLE Starý a Nový Zákon.          Na vezmi si ji a až dočteš dej ji jim a řekni – Žijte a pište Lidé!