Původní poezie z planety Škršle

(I aj žvani zajáčnik:)

Co chropti tlučem do želez

co chropti v katru trčni

my vykopnůť chcem k něbáču

i sme tuť  Škršlou skrčni

Nám pržipadá že z ďub de kec:

"Nuž pocem, chlopi, pocem,

nuž sakryš pocem hnupiska

jichž škršla má svým mocem"

My pržipajdáme! Sorry, máti,

seš teďkonc už nam pidi

my prásk k ídeji šroubujem

i hnáta párou šmejdí

My ťapem puch náš v hůry ťách

i krvrourky še šklubou

mrazáčným chtíčom po krajách

ďuv krvebuch Ti zrubou

My ťapem blíž, my ťapem blíž

my vůkol doklepeme

my ržežem želez, co chropti

i my je rozmláceme!

Květáken

Bol starej večír - prvňonc květáken -

večerněj květáken bol ljubji chvíl

Pidiptáčka ržval ku ljubji kvíl

kdě smraď še linůl šiškáčem

Vo ljubji žvanil mechovec

kviíťkovyj pahejl voklamal želé

svoju ljubju aj iní pidiptáčci pěle

zrůdinů še zjevil smraďnyj ukec

Jakási ďuvná plechovica

Jakási ďuvná plechovica mezi do nór cestama,

to teda néni lecjakej šmejd

Květákuje švestkáčně,

bezuši si ju dycky poržádně zvážijů,

i mrmlajů k něj

Jakési cáry do tego házajů zpržodu i aj z tylu

jedny sů brečavé i aj druháčnoje chechtavé

Ty cáry sů bělije co čuňveproš

i aj otálejů na jakési dlouhé vozejky bez bejkorožců, necky i aj na bezucha

aby co jakás zemljanskoja vzduchplácavá brebérka i aj foukáněc jich do zaobzoráče rozfofrůval

- tamto co krvebuchy sů

blivajzy červeňácký

zašantročený vo vyžblebtlým vokolokvětiju

I aj co na nich takovej cár žuchně

vyraší na nich borůvky

slaďáčný lebo vokurkáčný

Trs kyťok

Scípnula máti do ďůry rvána

parchanti po nij vostali

aj šmejdíc kolem co bola rána

tu máti švoju šmátrali

Aj vosmrkalo še máti slizkejch díťok

psýcha se jej zpěť klůbala

aj narvala še v pidi-kvíťok

co ďouru svou s ňom poblila

Cejtili děcká máti z huby smradom

poznaly ju aj pleskaly

aj sprostej kvíťok, v ňom byv srandom,

matčinym chrchlom zovaly

Matčinyj chrchle vlasty našej ljubjej

vy sprostý našejc kydance!

Vošklubal jsom vas na ďůre oumrlčej

komu cpáť kvíťok trhance?

V zblitoj trs kyťok ťa zavážu,

parádni tkaňourem vopletu

do šírejch krajin ťa vodkážu

kdě rodňu ty maš v kompletu

Důfajem še nájdě céra matěčina

jíž fajn tvój chrchel zasmrádně

důfam  še nájdě aj klučina

co krvebuch ti vypadně!

Půldňáčbába

U posedňu fracok trčál

z prndlá hrndlá škrékaťál

"Bodáň by ši aspoň ždibec

svoju dršku udržál!

Vo půl dňáča v pržesnym mžiku

fotr z hokny pržipajdá:

i mně sfoukně u rendlíku

kvůli těbě, krucajdá!

Drž ksicht! Heleď kočárnik

hrej ši tu s ukdáčnikom!"

No, co vuoz aj ukdáčnik

bum, prásk! leťjá za rohom

I zasejc ten harant škréká

"I bodáň ťa sršáň kous!

Žejá na ťa pržizavolám

Půldňáčbábu lecjakous!

Pržikvač proň, ty Půldňáčbábo,

pocem vem ho sviňáka!"

No heleď - tu divnej šramoc

jesť u dvérží bejváka

Malá, hňusná, ksichty ďuvé

pod placheckou figura

berlu v hnátě, haxny krživé

Půldňáčbába - potvura!

"Naval fracka!" - "Velká Knedlo,

uděl pardón hlupaně!"

no však z Půldňáč-hroznej-báby

smrad mordu ju ovaně!

K žrádelníku kradmo pajdá

Půldňáč bába děsivá

Máti enem hrůzňo chropťá

fracka pržed ňou ukrývá

Držejc fracka, naňho čučí -

zle jesť, sakryš, parchantu!

Půldňáčbába sápá - skučí

šmátrá po tym harantu

Její hnáta juž ho chňape

máti držejc křečkovně

"Pro ušiská Velkej Knedle!"

v mdloby rázom upadně

Tu sluš: Prvňá, druhňá, tržetá

zvonáč půldňáč zabouchá

drževo prascá, dvérže leťá

fotr dvérží rozbouchá

Vomdleně tuť máti chroptí

parchanta cpouc ke kozám

v máti ešče žicje soptí

spratka leťá k něbesám

Majňoň Laškot

Majňoň jesť moj vošud Majňoň jesť moj vošud

Majňoň jesť vsjo što ja něvykuk pošud

Majňoň jesť  prvňonc i aj posledněj moj šgrk

Něčmunouť Majňoň pržed milstvom bych frk

Majňoň jesť motplác Majňoň jesť žďuba

Majňoň jesť fajnovka až meňa švrbí huba

Majňoň jesť vsjo što něpoštrácí šmul

Majňoň ješť rapl co mě popadnůl

Majňoň jesť harant bělovlasáč

Majňoň jesť prvňonc i aj posledněj moj babáč

Majňoň och Majňoň Majňoň z Hurašvak

Majňoň - jesť moje: Meňa trefí šlak

Křáp

Bol jedeň křáp bol chorej

von mňál juž špousta leť

bol šmutnej ka niktorej

i ládoval furt měď

Křáp z rendlíka měď dlabal

I frňák ši tam rval

Aj pysk mu do něj padál

Pichlí ši něvšímál

Jak žrál štokrle plálo

Keď zavržel ksicht tak tmáč

Ten křáp měl porád málo

I furt šmak na měďáč

Na jevo cukrym ksichtě

Na šaldkym frňáku

Zachechtilo še pichle

Skorem jak v bejváku

Křáp něhubůval na ňu

Ten seschlej křáp byl hňup

Fůsy si drápal dlaňů

I sem tam šobě schrup

Von vobčás do štrun plácnul

Snáď v kebuli mňál trus

Proč pichlu nězaplácnul

Ten štarej kakabus?

Až jednou tmáč zas špadnul

i počlo chumeláť

křáp pichle soráč žvástnul

i mušíl zachrchláť

Ta pichla bola troublá

ten zrudnej netvor zgrd

Ta pichla křápa ďoubla

i s křápem bulo prd

Ukdáčděcko

Kak to bulo, žvanikecko?

zablouznilo ukdáčděcko!

Za oplockou mezi polja

ržve co tur i hnáte bolja

Vykloptě mi ovesnívky

kama tradať do vesnívky?

Ječmáň ať ti žvaňulí

snáď mu blejskne v kebuli

Ukdáčděcko frfňá, škreče

hnáty uže šotva vleče

Žvejkni, heleď, ječmáni,

kak ťape še ku mámni?

Ječmáň slince mezi chlupy:

Pýtaj pšenok, ftáku hlůpy!

Ukdáče ržve u pšenok

Pšenky žvanija: Nebyť cvok!

Heleď, ukdáčděcko, sorráč

Votravňáj teďkonc žiťáč

Ukdáčděcko žiťáč pátrá

však enem strňous vyžšmátrá

i na vyschlé vokolí

foukáň ždibec zašmolí:

Dyk seš tudlenc, za chtrčou!

Slušáš kobyle, kak chrčou?

I tvá máti za vrátěcky

klov - klov - klovně bjůlé drobní

s vostatnějma ukdáčděcky

Heleď, dikas, fajnyj láně!

Pošli hubňu v chatrčslámě!

Komupak toť, laniečku?

Pržeciž drobniju - drobniečku

ať še ku mni z járy hlásá

vyšroubujem z něvo klasa

No i to jesť lautr všecko

došmátralo ukdáčděcko

Kdě bejvák moj?!

Kdě bejvák moj, kdě bejvák moj?!

Hádva-ó ržve po trsplackách,

aj to hučá v pahejlklackách

v jabklese čučí květák

i aj toť  špica bejvák

I to jesť ta fajna gula,

gula Škršla - bejvák moj,

gula Škršla - bejvák moj!

Hádva-óčnej

I.

Na kusklacku nad kalužem

kecnul hadva-óčnej tmáčem

"Šviť mě vtmáčuďůr

ať mě šmejká šnůr"

Šmejkám, šmejkám haxenčapky

do šucha i ňákej kvapky

šviť mě vtmáčuďůr

ať mě šmejká šnůr

Dňáč jesť štvrtec zajtráč pjátec

šmejkám šmejkám ši kabátec

šviť mě vtmáčuďůr

ať mě šmejká šnůr

Zelný hadre aj šlapky rudé

zajtráč moja švajba budě

šviť mě vtmáčuďůr

ať mě šmejká šnůr

II.

Z rány, ráničky něvotrtlá vštala,

spoďáre v uzlisko zašmodrchala

"Poťapem, ke kalužu,  máti,

špinavej cár ši muším prati"

"Něbelhej na bržeh kalužnice

V bejváku vostaň, parchntice!

Já mňála v tmáču běsnej můr:

Něpajdej, babáč, nebyť tur!

Percly jsem těbje vyšmátrala

běloštnyj munůr šem ti rvala

V bedérku jako z hádvejch šlin

něbelhej parchantice hin!

Běloštnyj mundůr brečník tají

v perclách še brečky šchovávají

i aj pjátec jesť praščenej dňáč

toš parchantice tam někvač!"

něma parchantka chvilku trče

ke kalužu ju furt cos strče

ke kalužu ji něčo muší hnáť

v bejváku něchce ani žráť

Pěrvoj kus cáru v hadvu plácla

tu pod něj drževopošňa bácla

i po něštarym babáču

zakroutilo še v hádváču

Vytlačili še důny zdůle

rozkoulely še v tlusté gůle

i na kusklacku u šutrál

zelnej chlopisko zaplácál

                  (to ně celoj užvejk)

Žebroca, žebroca Štěpníku!

Žebroca, žebroca Štěpníku!

Što toť ťáhněš v rendlíku?!

Ťáhněm, ťáhněm žebrocu

šmejknůl šom s něj z ledplacu!

Uchroti mňa lajzli

žebrocu mně čmajzli!