science-no-fiction

"Dobrý den, svlékněte se." Muž s modrým obojkem mluvil na ženu s červeným.
"Prosím, teď ne, jedu na pohovor," spustila.
"Mám na vás právo," řekl. Tramvaj vjela do zatáčky.
"Ale já nedostanu práci, když přijdu pozdě."
"To mě nezajímá. Červenky jsou samé ošklivé. Víte jak dlouho jsem vás hledal?"
Vytáhnul jí sukni.
"Prosím," zkusila to ještě jednou.
"Tohle je můj svátek," říkal muž s modrým, když k ní zezadu přistupoval.
"Dovolíte," poklepal mu na rameno muž se zlatým.
"Eh," muž s modrým se otočil. Nadšení pohaslo.
"Ze zákona mám na tuto ženu přednostní právo já."
Muž s modrým zavrčel, přidržel si kalhoty u pasu a odpochodoval do zadní části vozu, kde stála jedna docela urostlá žlutka.
Červenka si zlatého prohlédla. "Děkuji vám."
"Za nic. Jsou nevychovaní."
"Jste gentleman. Opravdu jsem vám zavázána. Když dostanu tuhle práci, budu stříbrná a žádný muž si mě nebude moci vzít bez mého svolení."
"Chápu. Tak krásná žena jako vy to musí mít v červené těžké."
"Ani nevíte jak. Takových mužů, jako jste vy je dnes málo. Všichni myslí jen na sex. Vidím, že zlatou nedostává jen tak někdo. Už se těším, až budu stříbrná. Dneska to zcela jistě dostanu. Pak budu na stejné úrovni jako jste vy. To je docela jiná úroveň."
"Máte pravdu." Muž se ušklíbl. "Zlatá je v podstatě nedosažitelná."
"A já ji jednou dosáhnu. Od stříbrné je to pouhý krok. Budu první žena...."
Muž se zlatým obojkem ji položil prst na ústa.
"Neblázněte, co byste dělala ve zlaté třídě?"
"Co...." Muž ji znovu ztišil.
"Tiše," řekl vlídně. "A teď se svlékněte."

---