olověná kulka

Kulka malá olověná,

pronikla mi půlkou těla.

Štěstěna vrtkavá tomu chtěla,

že mne hnedka nezabila.

Vzpomínka na život, bolest utlačila.

Hned poté se temnota nademnou uzavřela.

Ani nevím jak ta střelba zněla,

kdo za kulkou stál

a proč přiletěla.

Teď myšlenka vznáší se bez těla,

do nového obrazu se vpíjela:

Z vrchuschází bílá postava,

na kraji zůstává.

já jdu jí vstříc, když vidím,

 že mi chce něco říct.

Usmála se a řekla:

"Ty tu nechceš být"

Strcila me do jámy jež tu nebyla.

Cítím zvyšující se rychlost

a drtiví dopad.

Opět bolestí se mihla postava v bílém,

něco na mě přiložila....

zuávojem snění slova se ke mě donesla:

Tam nahoře tě musí mít někdo rád"