Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVyznání
19. 07. 1999
1
0
3387
Autor
slavek
Slunce se odráží od Tvé bronzové pleti.
Odrážené paprsky slunce vrývají se mi do srdce.
Tolik pálí! Tolik hřejí!
Bože ať ten žár vydržím!
Křičím mlčky do všech stran.
mám Tě rád, mám Tě rád..
V Tvých hnědých očích, zaleskly se slzy.
čím jsem Tě zranil,já se ptám?
Ač na spánek je ještě brzy,
ve stoje usínám.
jsi nádherný člověk, tak ryzí, čistý.
Jsi dokonalé boží dílo.
Skvělé sousoší, výtězný oblouk,
Eifelova věž, Karlův most.
Dám všechno zlato světa,
za bronz Tvojí kůže.
Dám lesk všech diamantů,
za odraz Tvých očí.
A všechny sluneční paprsky,
dám za Tvůj žár.
SlečnaMezková
20. 04. 2001
první a poslední sloka se mi moc líbí.. jenže samy o sobě by nestačily.. viděl bych tam místou dvou prostředních jednu podobnou jako začátek a konec, jen s jinou náladou (skoro opačnou, aby dala zbylým smysl)..