Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se3
Autor
leenai
v rukou si hloupě schovávám vítr
v chřípí cítim syrový pach borovic
a smůly
je to jenom obyčejnej pocit
trochu mátožení a obvaz kolem
myšlenek
( vlastně není ani o čem mluvit
stačilo by mlčet na stránce plný
prázdnoty
copak ale dokážem zachovat
vjem prázdna, když odporuje našemu
chápání? )
na malíčku mě tlačí puchýře
od samýho háčkování potrhlejch
zvonečků
na co je mi trochu sešmodrchaný
bavlny, chybí jí pravý srdce
z korálku
nenaučili mě vdechovat život,
uřežu si nos, vždyť mi vlastně na
nic není
( budou mi potom snad říkat šílená
básnířka a dávat před mý hnusný
jméno "Van" ? )
když občas někudy jdu a nemám s kým
mlčet skrz otravný, vlekoucí se
minuty
musim tiše chřestit klíčema,
už dávno to neznamená
odpor zlu
teď v tom zvuku zní jenom vlezlý
kapky samoty, co je chci
odhánět
enormní činnost mazových žláz
pubescentní pudrovaný
pokožky
v očích mi taky sem tam bleskne
-ale jiskry nejsou v módě,
beruško
a z ucha mi věčně padají
neposlušný podělaný
sluchátka
tak jo, mami, za rok už budu
předstírat, že jsem napořád
dospělá
( vsugerovanou zodpovědnost
není nad to než si šlehnout
co nejdřív )